Muzika sobotní noci 13 Světik


Dnešní večer bych chtěl věnovat člověku, který mi daroval vážnou hudbu. A měl onehdy narozeniny. Ano, přišlo jaro!

Svjatoslav Teofilovič Richter (doma jako dítě přezdívaný Světik – světýlko) se narodil 20. března 1915. Vzdor různým nesmyslům, které se píší po roce 1989, pocházel z rusko- německé rodiny. Otec, Teofil Danilovič byl z rodiny německých muzikantů, žijící po několik generací v Rusku; vystudoval vídeňskou konzervatoř a byl v Oděse varhaníkem a učitelem klavíru. Koncerty nedával, podle svého syna trpěl trémou.

(http://sviatoslavrichter.blogspot.cz/2008/08/lomicidio-di-teofil-danilovich-richter.html)

Za manželku si vzal svou, o 20 let mladší žačku Annu Pavlovnu Moskalevovou, která byla Ruska ze statkářské rodiny.

Světika kupodivu nikdy hudbě neučili, pár lekcí mu prý věnovala jedna česká žačka jeho otce. On sám vzpomíná, že otec, když slyšel jeho pokusy na klavíru, trpěl, ale matka prý říkávala, „jen ho nech“. A Světik se naučil noty a věčně si přehrával partitury oper. Odtud pramenila jeho proslavená schopnost „hrát z listu“.

Světik Richterovic rodina – otec, matka, syn–  je v centru snímku

Když ve 22 přišel na moskevskou konzervatoř a předehrával slavnému pianistovi Genrichu Nejgauzovi (Heinrich Neuhaus), neměl žádné formální hudební vzdělání. Nejgauz, který dlouho odmítal učit Gilelse, prý okamžitě řekl své vedle sedící žačce „myslím, že je to génius“ a Svjatoslava přijal do své třídy. Sám ale později tvrdil, že všeobecně ho vlastně neměl co učit, jen ho učil různým detailům pianismu a odbourával korepetitorské zlozvyky. (http://trovar.com/str/neuhaus.html).

 

http://www.youtube.com/watch?v=GQ-NAgDpRVs

Hezky se to ten hoch naučil, že?

Richter tak už svým původem byl syntézou ruské a německé hudby. Velkolepý zvuk vlastní ruské klavírní škole spojuje s německým průnikem do architektury skladby a precizností. Muzikolog Jaroslav Jiránek vzpomínal, jak se Richtera ptal, jaké že je národnosti? Já jsem Němec, zněla odpověď. Mám to i v pasportě. Sovětský občan německé národnosti. Takže se cítíte doma hlavně v německé kultuře? No, to říci nemohu, jsem stejně doma i v ruské kultuře.

Rychle se stal slavným. Všesvazovou soutěž interpretů, vrcholně nabitou po dlouhých válečných letech, vyhrál v r. 1945. Stalinovu cenu dostal už v r. 1949, ale na Západ ho pustili až v r. 1960.Celé desetiletí předtím oblažoval jen „socialistický tábor“ a Praha na tom velice vydělala. Byla patrně prvním starobylým městem Evropy, které poznal osobně, když ho ze SSSR v roce 1950 pustili na Pražské Jaro (ještě před Jarem hrál v Teplicích). Úspěch koncertu byl eklatantní a láska na první pohled oboustranná. Richter potom vždycky hojně navštěvoval Prahu a dal tu desítky koncertů. Ostatně, prý hrál asi ve 35 městech a městečkách Československa: ve Velkém Meziříčí, Kroměříži, Žilině, Bardějově..

V roce 1954 byl na Jaru znova a dával pět koncertů během dvou týdnů a šestý, těsně po festivalu si vynutilo zblázněné obecenstvo.

Jedna potíž s Richterem je, že desky vám ani ZDALEKA neřeknou, jak ten člověk opravdu zněl na koncertě.A už vůbec nic o síle, kterou na pódiu vyzařuje, třeba i ve skoro zhasnutém sále, jak tomu bývalo v jeho poslední dekádě.A přitom jsme ho vlastně všichni, u nás i na Západě nejdřív poznali z dost nedokonalých sovětských desek a nahrávek, které jen málo zachycovaly barvu tónu a jemné nuance.

I to stačilo k vytvoření legendy. Navíc hudebníci ze Západu, jako Gould, který koncertoval v Moskvě v roce 1957, nebo mladý van Cliburn, který slyšel Richtera poté, co sám vyhrál Čajkovského soutěž, po návratu mluvili o zázraku,

Richter nerad nahrával studiově, takže mnoho jeho živých nahrávek je silně rušeno. Pro příklad si poslechněte Ravelovu Pavanu za mrtvou infantku.

Nádherná, smutná skladba působí dojmem, že snímek je z plicního sanatoria.

http://www.youtube.com/watch?v=WsdnHaz90Fw

 

Proto bylo vítanou událostí, kdyžs ním počátkem 70. let pořídila firma Ariola v Salzburgu, ve studiových podmínkách, ale při vybraném obecenstvu (aby Maestra nahřálo, ale nerušilo kašlíkem a popcornem), nahrávky tří Beethovenových variačních opusů, op. 34, 35 a 76, které měly dobrou zvukovou kvalitu. (Podobně později nahráli Bachův Temperovaný klavír na zámku Klessheim a v jednom salzburském kostele.)

Nádherným 15 variacím s fugou op.35se říká Eroica variace, protože téma je pak použito ve čtvrté větě III. Symfonie (Eroicy).

Máme to tu ve 3 dílech, ale zato jsou tam vidět čísla etud, a na počátku je odděleno téma, takže jsem se poučil. A je tam pěkná karikatura od Kukryniksů (to jsou ti, co obvykle malovali politické karikatury). Jak poznamenává posluchač: no jasně – 5 rukou. 😀

Atakyse to opravduve 2. variaci začneVALIT, vlny, spršky perel.

1. část Variace 1- 9

 

http://www.youtube.com/watch?v=I901A0eDT8E

 

Richter s Beethovenem tady dosahují zajímavou zvukovou perspektivu. Nějak tušíte, co přijde a zároveň máte v hlavě, co už bylo.Máte pocit nutnosti.

 

2. část Variace 10- 15

http://www.youtube.com/watch?v=Fn2lPPMSgCY&NR=1&feature=endscreen

 

Ve XIII. variaci dojde perlový běh vrcholu, perličky -nebo snad porcelánová kladívka? – nejvyšších tónů jsou na dominantě.

Pak přijde zamyšlená nálada. Po přechodu čtrnáctou přijde poslední, dlouhá a nádherná XV.variace. Krátké téma na 7:42 se mi zdá jedním z nejkrásnějších míst v Beethovenovi. A předtím se dvakrát jakoby „vyvalí vlny zdola“ na 7:17 a na 7:33.

To je beethovenskélegato hrané mistrem zpěvu na klavír, slyšíte to taky?

 

A všechno vyvrcholí fugou. V těch se Beethoven cvičil celý život.

 

http://www.youtube.com/watch?v=ywQQXeLG9DQ

 

Myslím, že jsou tu lidé, kteří rádi uslyší klavírní koncert. Náhodou jsem narazil na TV záznam Dvořákova klavírního koncertu op. 33 s Václavem Smetáčkem a FOK na Pražském Jaruv červnu 1966. 51 letý Richter v plném rozkvětu fyzických sil. Zvlášť si všimneme jeho levého malíčku…

Druhá věta: taky vám přijde, že je to Vínečko bílé? Zvuková paleta- jakobyv tichých místech ukapávalo stříbro.

 

http://www.youtube.com/watch?v=NWmHhHO–A8

 

Ano, tady je vidět něco z fascinace, kterou R. vzbuzoval na podiu (myslím, že je to Smetanka). Ne nadarmo říká jeho žena v onom dokumentárním filmu „jevo nazyvali milačik Pragy“. Pod klipem náramně zasvěcená diskuse, pocvičíte se v jazycích. Španělština je tam naštěstí jenom jednoduchá.

Někde mezi posluchači je jistě náš znamenitý pianista František Maxián st., sám interpret klasické, referenční nahrávky koncertu. Vyprávěl kdysi v rádiu – svým báječně uvolněným stylem silné osobnosti (tak odlišným od drmolení různých mluvících hlav)- o koncertu, o rom jak ho s Talichem natáčel a také o Svjatoslavovi. Nejprve mluví o Kurzově úpravě koncertu, ve které ho on také nahrál. (Dvořák totiž nebyl primárně klavírista, jako třeba Smetana, (hrál na violu) a tak ve stylizaci klavírního partu koncertujsou určité problémy. Profesor Kurz proto napsal transkripci tohoto koncertu.)

„Jsou stoupenci originálu, kupříkladu první stoupenec je Svjatoslav Richtr, kterej ten koncert v originále v Praze taky hrál. Já ale vycházím z toho, že když Richtr přijde a bude hrát Bayerovu školu, tak já budu první, kdo mu bude tleskat. Protože já Richtra považuju za vůbec největšího pianistu, co kdy žil. Myslím, že by sám Franz Liszt koukal, špicoval uši, jak ten Richtr hraje.

Ten koncert je ale velmi často nehratelný. Tam jsou požadavky, že by člověk musel mít abnormální ruce, které nikdy neexistovaly a existovat nebudou. A to právě prof. Kurz upravoval, takže je to hratelnější.“

Pak líčí, že koncert je má místy chudý klavírní part ve srovnání „s orkestrem.Tak se vyvinulo to mínění, že koncert je ze tří Dvořákových, vedle houslového a zejména cellového nejslabší. A to mě hrozně mrzí. Kurz proto leccos rozšířil a hlavně tomu pomoh po zvukový stránce, takže ten koncert krásně zní. A to takovej klavírní koncert potřebuje!“ …

Jak tedy ale R. zahrál ty nehratelný místa, nebo jestli se z nich „vylhal“ nám bohužel František Maxián neřekl.

 

Lámal jsem si hlavu, čím vybřednout z této oslavy? Přišel jsem na to, ale řekl jsem si, že věci se nesmí přepínat. Proto prosím,počkejte do příští soboty na druhý díl.  🙂  😦

 

Zatím se jen podíváme, co vymysleli na richterovské diskusní skupině američtí (ale i z mnoha dalších zemí) afficionados? Blahopřání k narozeninám, ovšem. Po 15 letech existence už diskuse přirozeně skomírá, ale podívejte se kolik mailů tam bylo! Tento má číslo 11017.

Na zdraví Gran Maestra!

http://launch.groups.yahoo.com/group/sviatoslavrichter/message/11017

*****

A poslední skladbu bych rád věnoval Věře. Za sebe i za ostatní „Bavorovce“, kteří na ní myslí.

http://www.youtube.com/watch?v=8WYvMrewT7w

připojuje se i

Bavor podpis

Příspěvek byl publikován v rubrice Muzika sobotní noci se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Muzika sobotní noci 13 Světik

  1. Slim napsal:

    Přehnal jsem množství prázdných řádků. To proto, že nikdy předem nevím, který odkaz se rovine do obrázku a kterej ne.

    To se mi líbí

    • Červ napsal:

      Ochutnal jsem Variace-rozinky, Dvořáka si schovám na pozdní večer.
      Jinak – díky, už aby tu byla další sobota.

      To se mi líbí

    • rybářka napsal:

      Velmi krásná oslava výročí mistrových narozenin. Eroica, nejkrásnější Beethovenova symfonie, v provedení geniálního klavíristy, který zahraje i nehratelné (Chopin-Etude Op, 10). Neméně excelentní je však výkon průvodce dnešním koncertem.
      Perličky, porcelánová kladívka, vlny ….. úžasné příměry. Při poslechu si je člověk představí a ony tam opravdu jsou. Moc se mi líbil dnešní večer. I proto, že jste Slime dal Dvořákův klavírní koncert op.33. s Richterem. Naprosto dokonalý zážitek.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Díky, díky. Ale jistě víte, že to není Eroica na klavír (jako jsme tu měli Pátou s Gouldem), ale jen variace na jedno téma z „Erotiky“.

        Nádherných je i Šest variací op. 34. Nechme je ale na jindy.

        Že existuje i TV záznam z roku 66 mě taky překvapilo.

        Nechcete se pustit do mého oblíbeného sportu? Srovnávání, který z večerů se vám líbil víc, nebo míň? .

        To se mi líbí

        • rybářka napsal:

          Pustím Slime, ale ne dnes. Sice popíjím ten vámi ordinovaný letkvar, ale jsem stále jakási špatná.I když už kašel trochu ustoupil. A tak mám na uších sluchátka a mozek mi bere jenom hudbu. Ale pokud bych jen velmi povrchně hodnotila, pak ten dnešní mi přijde velmi pěkný. I díky vašemu komentu. A všechny ty večery s muzikou byly nádherné. I proto, že sem přichází poslouchat lidé, stejného hudebního založení a s nimi se poslouchá moc fajn. A přidávají hudbu, nebo nějakou vlastní poznámku, takže ty večery jsou i velmi poučné. Já si všechny vaše komentáře stáhla. Jsou fakt báječné. Velmi vtipné a někdy poetické.

          To se mi líbí

  2. věra napsal:

    Děkuji vám, Slime, i ostatním. Nemám zatím sílu poslechnout si všechno, ale Liszt je úžasný, a už navždy budu mít tuto krásu spojenu se vzpomínkou na svého dlouholetého partnera a nejmilejšího přítele. Naštěstí mám okolo sebe své blízké a spoustu přátel, takže život půjde dál.. Snad se k vám zas brzo připojím a budu si užívat vaší příjemné společnosti..

    To se mi líbí

  3. Petrpan napsal:

    Nad veškeré pomyšlení skvělé!! Vrátily se mi některé zážitky z mládí.

    Děkuji, pane Slime

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.