Muzika sobotní noci 12 Enrico Caruso – devatenáctý


Taky by se to mohlo jmenovat Muž, který přezpíval trubku. Existuje totiž kresba, jak Caruso zpívá do trubky starého nahrávacího zařízení, velké jako trouba gramofonu na kliku.

Někdo poznamenal, že nahrávky i velkých pěvců před ním zněly jako skřehotání. A najednou se ozval HLAS!

Tahle nahrávka z Afričanky má více než sto let. Vasco da Gama spatří Nový svět a okouzleně si přeje, aby byl navždy jeho. O nuovo mondo

http://www.youtube.com/watch?v=xlPCLYVkX0Y

Že šlo o něco nového, svědčí i tahle debata na začátku Hemingwayova románu Sbohem armádo.  Hrdina se chystá na dovolenou a italští důstojníci mu radí kam jet a co má přivézt.

Přivez desky s dobrou operní hudbou.

Přivez Carusa.

Carusa nevoz, ten bučí!

Nechtěl bys umět bučet jako on?

Na téhle pozoruhodně kvalitní nahrávce je slyšet Carusův plný hlas v celé jeho šíři a je zřejmé že na předešlé hovězí charakteristice něco je. Má opravdu hlas silný jako býk.

http://www.youtube.com/watch?v=oogqK6xEBPA&list=AL94UKMTqg-9AHo9InaZw9zxX52FlBT2ST

(zastavte si to potom, je tam zásobník).

A není divu, zpěvák má objemný hrudník, umožňující velký nádech, velkou ústní dutinu i nos – dokonalé rezonátory. A neobvykle dlouhé hlasivky – 23 mm.

Ema Destinnová, častá Carusova partnerka vzpomíná na své dojmy:

Byl to obzvlášť mužně znějící, kovový a neochvějný orgán (mluví o hlasu!), jehož základem… prorážel prvek smyslně sladkého témbru…

Ten hlas stoupal lehce do výšek a třpytil se barvou starých gobelinů. Nekřičel nikdy a nevtíral se, byl obdivuhodný ve své pružnosti a mužné, rozvážné síle. Já však nejvíc obdivovala plnost a sametovou hloubku krásné, bohaté střední polohy a barytonového zbarvení hlubších tónů. Dvojbarevný orgán, spočívající na dokonalém ovládání dechu a vrcholící v osobně zabarveném mezza voce, nenapodobitelném a ojediněle znějícím

Píseň Vieni sul mar od di Capuy dobře ukazuje, jak byl Carusův hlas „položený na dechu“.

http://www.youtube.com/watch?v=HQDwYo7f26U&list=AL94UKMTqg-9AHo9InaZw9zxX52FlBT2ST

(Zase si musíte zastavit. Anebo taky ne, i následující nahrávky jsou skvělé, hned následuje árie Paňáci z Komediantů.)

Caruso se narodil v únoru 1873, dva týdny po Fjodoru Šaljapinovi; planety byly tehdy zřejmě příznivě nakloněny silným hlasů.  Přišel do chudé rodiny jako devatenácté(!) dítě, často se mu pak říkalo Devatenáctý. Až dosti pozdě se mu dostalo pěveckého školení a velkou kariéru začal až ve třiceti.

Woody Allen natočil v roce 2005 film Matchpoint, který vyšperkoval právě starými Carusovými nahrávkami. Prokázal tím skvělý vkus, film je těžké si představit bez této hudby,

Tuto sladkou Nadirovu arii z Lovců perel užívá ve filmu jako motiv lásky.

http://www.youtube.com/watch?v=Nx7ycFw8Dm8

Pro představu, jak je hudba včleněna do filmu jsem na trubce našel tenhle šot.

První schůzka, z galerie Saatchi přes Horse Guard Parade, rovnou do postele. 🙂

A sekunduje tomu Enrico, v lehkovážném tónu.

http://www.youtube.com/watch?v=nxePlsQDFQY

Jak se Carusův hlas vyvíjel, slyšíme na téhle o 12 let pozdější nahráce Nadirovy árie. To už je zralý Caruso, nikoliv ten lyrický hlas z r. 1904. Vysoký tón v závěru už nezpívá falzetem, ale plným hlasem. (Po árii je ještě další číslo z opery.)

http://www.youtube.com/watch?v=-m_wirwTE9M

Lovců perel je i tento úchvatný duet tenoru a barytonu, společně s Mariem Anconou.

http://www.youtube.com/watch?v=GGvU2hfni8A&feature=PlayList&p=A29A3F59DE1E1A46&playnext=1&playnext_from=PL&index=6

Od 1:55, kdy oba spustí současně,je to čirý orgasmus. Lekce vyladění hlasů.

A další píseň. Srdce v hlasivkách, hlasivky na dechu

http://www.youtube.com/watch?v=lA1VBjbOs4c

Malý citát z internetu: Enrico Caruso could take a menu from an Italian restaurant, sing a description of a rigatoni dish, and make it sound like a timeless love song!

A Pavarotti:  Je Caruso – a pak jsme my ostatní.

Něco podobného,mimochodem, říkají klavíristé o Svjatoslavu Richterovi.

Carusovo mistrovství si dále poslechneme v jedné z jeho posledních nahrávek, arii Eleazara z Halévyho  Židovky.

http://www.youtube.com/watch?v=ydOLD7uATFw

Caruso byl i znamenitý kreslíř-karikaturista.

http://hoodedutilitarian.com/2012/11/sing-me-a-cartoon/

Od Carusových dob jsou italští učitelé zpěvu posedlí hledáním carusovského hlasu. A povedlo se to nejméně dvakrát.

Prvním příkladem je Mario del Monaco, další velká tenorová legenda 20. století. Hlas temný s jasným barytonovým základem a fascinujícím kovovým leskem. Poslechněme si oba v árii Recondita armonia (Skrytá harmonie) ze začátku Toscy. Nejprve Caruso

http://www.youtube.com/watch?v=EbT2Mdk2od0

a M. del M.

http://www.youtube.com/watch?v=bszf6So5484

Monaco je dramatický, ale spíš už hrdinný tenor. Je otázka, zda tady toho kovu není až moc na mladého, lyrického Cavaradossiho.

A dalším kandidátem byl Franco Corelli. Tady je v Corelliho podání proslulé (a velmi obtížné) Improvviso André Chéniera.

(Ten Chénier, mimochodem, to byl pěkný ptáček! Básník a, samozřejmě!, nebezpečný levičák; ba krajní levičák, řekl by náš Jazzman #1. Na večírku rokokového panstva Chénier drze zpívá o bídě lidu a skončí to tirádou proti církvi a státu !Fujtajxl!

Árie „Un dì all’azzuro spazio“ je také známa jako „L’improvviso„.)

http://www.youtube.com/watch?v=gIVXdg8KPOw

Carusova nahrávka je značně starší, hlas je ještě hodně světlý a lyrický.

http://www.youtube.com/watch?v=neRxEXGpsFw

(Diskuse pod klipem je velmi znalecká a poučná.)

Obsese potomků Carusem je patrná i v téhle moderní písni.

http://www.youtube.com/watch?v=iDEdZfnULIg

Co nakonec?

Rozloučení se Zemí z Aidy.  Aidu zpívá Johanna Gadski.O terra addio!

http://www.youtube.com/watch?v=CpsDKQ0wFFY&list=AL94UKMTqg-9AHo9InaZw9zxX52FlBT2ST

Dvě závěrečné poznámky:

V neděli 3.3. dává Vltava od 14.15 celých 90 minut o Carusovi, k jeho 140. výročí. Tam uslyšíme nepochybně mnoho dalšího.

Těším se na shledanou po prázdninách, tj. v sobotu 23. 3.

A na další setkáni se Slimovým povídání se těší i

Bavor podpis

Příspěvek byl publikován v rubrice Muzika sobotní noci se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Muzika sobotní noci 12 Enrico Caruso – devatenáctý

  1. rybářka napsal:

    Ach Slime, sedíme tu celá rodina a posloucháme koncert, který jste nám připravil. Nahlas si předčítáme váš komentář a některé příspěvky pod videi, přitom popíjíme bílé a svítíme jenom krbem. A všichni jsme postupně propadli zvláštní atmosféře, vyvolané hlasem Enrica Carusa.
    Vybral jste dobře, ale vždy byl problém vypnout zásobník, každý chtěl něco z titulů tam uvedených. Tak vám mám vyřídit poděkování od mojí rodiny. A vyslovit uznání, že to, co děláte, opravdu umíte. Prázdniny si dobře užijte. A už teď se těším na váš návrat. N.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Měli byste pít kontušovku. Můj kámoš na gymplu říkal, že „tenora dělá slunce a kontušovka“.

      Jak na to přišel nevím, já jí znam jen ze Švejka.

      To se mi líbí

      • rybářka napsal:

        Vyzkoušet se to může. Ale mám zato, že zhruba po druhém videu by se minimálně dva z pěti posluchačů snažili Carusa přezpívat. Kontušovka bývala absint. Jedna nenačatá flaška tu straší v domácím baru. Jmenuje se ale Mansinthe, nikoli Kontušovka. A můj otec se domnívá, že absint je totéž, co absinthe. Ale dám na radu velkého odborníka ze světa hudby a k velkým tenorům si dáme příště absinthe. Vylezeme přitom na slunce a uvidíme, uvidíme, co doopravdy dělá tenora. Jestli nás milý Slim jenom tak nehoupe.

        To se mi líbí

  2. Petrpavel napsal:

    Nepřejte si Slime vědět, kam až jsem se, já hluch a přesto občasný milovník opery, díky nabídkám po vyslechnutí Vámi uváděných videí dostal …
    Děkuji.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Tak to by mě zajímalo, kam? 😀

      To se mi líbí

      • anna napsal:

        Slime, to je nádhera. Tak jako u Rybářky – sedím se sklenkou vína (růžové) a s téměř zatajeným dechem poslouchám. Říkám si, jaký by to asi byl zážitek, slyšet ten hlas „naživo“, vnímat i atmosféru koncertní síně či divadla, což ani ta nejkvalitnější nahrávka neumí zprostředkovat. Jaký to musel být hlas, když z dnešního hlediska „prastaré“ nahrávky znějí tak nádherně. Díky, Slime. Vychutnejte si dovolenou, máte-li opravdu volno, v každém případě přeju klid a pohodu (i v „procesu“ není k zahození). ☺A.

        To se mi líbí

        • Slim napsal:

          Opravdovou dovolenou nemám. Spíš „tvůrčí“.

          Máte pravdu, naživo to byla asi pecka.

          Přidávám znovu Chéniera. Jak mladé dámě vysvětluje urážku, které se dopustila. Tak jí zblázní, že s ním později (ve 4. dějství) jde pod gilotinu. No opera nikdy realismem neslynula, že?

          A jsou tam titulky, pro ty, kdo náhodou neumí italsky

          A je krásné počasí, tak mi napadá, že v Chénierovi je árie „Jako v krásný den májový“

          To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Třeba sem:

        a pak až sem :

        Hudební primitiv 🙂

        To se mi líbí

  3. Slim napsal:

    Rád bych zopakoval: ve čtvrt na tři Vltava (čro3). Jsem zvědav, co jsem zapomněl pustit. 🙂

    Já si ostatně pustím rádio už ve 2. Szeryng byl taky báječnej muzikant. Jednou jsem ho slyšel na PJ. Akorát Oistracha jsem už nestih‘, jinak sem takovýhle špičky jezdily na Jaro běžně

    To se mi líbí

  4. věra napsal:

    Postihl mě nějaký těžký moribundus, takže až mě to přejde, tak si to všechno ráda poslechnu.. Chtěla jsem se aspoň mrknout, co zajímavého mě čeká, až mi bude líp. Mějte se, jdu se léčit..

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Celé Rudolfinum už se po vás ptalo, Věro!
      Vylečte se a potom cestou do hlediště si dejte pořádného panáka.

      Slivovici/vhísky/ferneta, to už je na vás. 😀

      To se mi líbí

  5. severočech napsal:

    Sredečné díky, pouštím jednu za druhou (i ze zásobníku). Můj otec v r. 1912 žil v Neapoli a Carusa slyšel na vlastní uši. A mně jako malému klukovi o tom vykládal a některé neapolské mi zpíval. Prý obecenstvo v opeře šílelo a dav ho doprovázel z divadla v průvodech.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Tak to je zkušenost! Ale možná ho slyšel někde jinde, on prý v Neapoli nechtěl zpívat, protože tam jednou měl nepříjemnost s klakou v opeře, které odmítl zaplatit.

      Ten pořad v rozhlase byl výborný, doporučuji najít v archivu.

      To se mi líbí

  6. Slim napsal:

    Bavorovci, kteří jsou dnes doma, např. pro nemoc, mají možnost se podívat do programu Vltavy. Je 60. výročí smrti Sergeje Prokofjeva. A J.V. Stalina. Vltava k tomu připravila nějaké pořady, např. v 10.15. Bude tam jistě porce politické propagandy, ale taky zajímavé, moderní muziky.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.