renard odpovídá aneb Lucembursko podruhé


Toto povídání má být opožděnou reakcí na diskusní příspěvky pod mým nedávným článkem o Lucembursku. Nemohl jsem odpovídat přímo a na dodatečné vpisování vlastních reakcí je už pozdě, protože se v mezičase objevila nová zajímavá témata, která pozornost přirozeně odsunula.

Především chci poděkovat za vlídné přijetí na tomto blogu jak panu Bavorovi, tak diskutujícím. Pro paní rybářku mám jen upřesnění, že místo, kde byla s kamarádem fotoreportérem, se skutečně jmenuje Lultzhausen a leží na břehu Lac de la Haute Sûre, tedy přehradního jezera na horním toku řeky Sûre na severozápadě Lucemburska. Ten kraj je označován jako jeden z několika lucemburských přírodních parků, podle našich kritérií jde ale spíše o chráněnou krajinnou oblast.

V diskusních příspěvcích se objevila ekonomická tématika, a teď bych chtěl reagovat právě na ně. Předesílám, že nejsem ekonom, nejsem advokát Lucemburska a nejsem ani v nejmenším zastánce finanční ekonomiky jako protikladu té reálné. Připadá mi ale nefér používat termín „daňový ráj“ pro země, které prostě dokázaly hospodařit lépe, než ta naše. Termínem „daňový ráj“, chápaným spíše jako nadávka, se podle potřeby označuje v Evropě zejména Švýcarsko, Nizozemsko, Lucembursko, Kypr a Rakousko, ačkoliv mezi jejich systémy nevidím žádnou vnější podobnost. Tyto země by zase právem mohly protestovat proti daňovému podbízení České republiky a dalších východních států. Problém podle mého není v tom, že jsou v nějaké zemi nižší daně, a tedy je lákavá pro zahraniční firmy (přesně o totéž se ostatně snažíme i u nás), ale v tom, že si kritizující státy nedokáží zajistit podle mne zcela přirozené právo, aby se daně odváděly tam, kde zisk vzniká – bez ohledu na sídlo firmy. Pokud vím, přesně tato snaha probíhá právě nyní například ve Velké Británii. Dokud jsme ochotni uznávat pravidla, podle nichž finanční kapitál realizuje zisky tam, kde jsou relativně nejvyšší (třeba v Asii, díky nižšímu standardu sociálních práv) a pak je daní tam, kde mu to připadá nejvýhodnější, nadávejme na systém a na sebe, že s tím něco neuděláme – nikoliv na ty státy ba dokonce ani na ty firmy. Ony pouze využívají našich vlastních pravidel, podle nichž se má každý chovat tak, aby maximalizoval vlastní zisk bez ohledu na ostatní. Jestliže jsme ochotně přijali tato pravidla a sami na ně doplácíme, je to naše chyba. Z pravicového pohledu jsme prostě méně schopní, což je náš problém a nikoliv problém těch úspěšnějších. Z toho levicového, který mi připadá oprávněnější, jsme vsadili na asociální chování a teď jsme padli do jámy, kterou jsme sami kopali.

Slim nadhodil v diskusi otázku na vliv vysokých platů funkcionářů pracujících v Lucembursku na příjmy státu. Pokud jde o manažery a další zřejmě dobře placené pozice v lucemburských firmách (o jejichž konkrétní výši nic nevím), neliší se situace nijak od jakékoliv jiné země včetně naší. Tito lidé odvádějí daně a já nevím, do jaké míry se v Lucembursku jedná o daně progresivní. Zato mohu celkem s jistotou tvrdit, že díky jednoduchosti, provázanosti a průhlednosti daňového systému, jehož jsem součástí, je prakticky vyloučeno nějaké odklánění peněz nebo jiné podvody. Pokud ale jde o funkcionáře evropských institucí, je odpověď jednoduchá. Z těchto peněz nemá Lucembursko nic, protože ti lidé podléhají speciálnímu režimu. Z jejich platů jsou strhávány příslušné částky přímo Evropskou unií a také je to ona, od níž čerpají – na rozdíl od ostatních lucemburských zaměstnanců – své zdravotní a sociální zabezpečení. Podmínky jsou pro ně stejné ve všech orgánech EU a právě to stálo za nedávnými jejich protesty proti šetření. V Lucembursku totiž mají platy stejné, jako třeba v Bruselu, i když životní náklady jsou zřetelně vyšší. Jde to dokonce tak daleko, že ti s nejnižšími platy, například začínající překladatelé, mají příjmy pod minimální lucemburskou mzdou.

Dalším diskutovaným okruhem jsou makroekonomické ukazatele, které mne osobně – a vím, že i ostatní zaměstnance – zdaleka nezajímají tak, jako reálný vliv na vlastní příjmy a výdaje. Lucembursko má sice zdaleka nejvyšší poměr HDP na obyvatele, ale absolutní výše HDP je samozřejmě jen malým zlomkem HDP německého nebo francouzského. Vysoká částka připadající na obyvatele je jen statistická. Lucembursko má asi 500 tisíc obyvatel, takže ekonomicky aktivních Lucemburčanů bude odhadem možná 150-180 tisíc. Ti tvoří HDP spolu se 100 tisíci přeshraničních pracovníků, ale jeho výše se rozpočítává na těch 500 tisíc hlav. Porovnejme to za domácí úkol s poměry v libovolné jiné „staré“ zemi EU, kde jsou platy srovnatelné, ale procentuální podíl přeshraničních pracovníků je nesrovnatelně nižší jak absolutně (pokud jde o samotný jejich počet), tak zejména relativně vzhledem k počtu obyvatel.

Já sám jsem z České republiky odešel pracovat do Lucemburska proto, že jsem se po třinácti letech stal pro svou firmu nadbytečný a ve svých tehdy padesáti čtyřech letech jsem byl pro ostatní zaměstnavatele už neperspektivním seniorem. Nebylo pro mne jednoduché nechat doma rodinu (děti tehdy ještě studovaly) a přesídlit za prací o několik stovek kilometrů na západ. V Lucembursku jsem ale našel zaměstnání ve svém oboru informačních technologií bez předsudků týkajících se věku, a to za plat, se kterým jsem při patřičném stupni skromnosti schopen „utáhnout“ dvě domácnosti i cestování za rodinou. Poměr mého hrubého a čistého platu říká, že na daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění odvádím 16%. Za to se mi dostává – jako každému zaměstnanci – určitých jistot. Pokud inflace překročí určitou mez, je plat o příslušnou část podle zákona automaticky zvýšen (nedávno byla ovšem navzdory protestům odborů tato tzv. indexace v rámci úspor omezena). Za rok si kromě dovolené užívám několika státních svátků a pokud připadnou na sobotu nebo neděli, mohu si za ně vybrat náhradu. Mám také nárok na určitý počet dnů, které mohu strávit doma v případě krátkodobého onemocnění, a to jen na základě oznámení zaměstnavateli. Toho jsem ještě nikdy nevyužil, stejně jako – přirozeně – ani možnosti, že se jako muž mohu podělit se svou manželkou o mateřskou dovolenou při zachování svého pracovního místa. Zato jsem měl nedávno, poprvé za dobu svého pobytu v Lucembursku a celkově po řadě let, „příležitost“ vyzkoušet si zdravotní zabezpečení. Za vyšetření u praktické lékařky jsem zaplatil 1,5% svého měsíčního příjmu, operace a pobyt v nemocnici byl zcela bezplatný, za léky na dva recepty jsem doplatil symbolických 10 eur a můj plat nebyl za uvedenou dobu nijak redukován.

Dalším aspektem je poměr nákladů a běžných výdajů. Za bydlení, tedy nájem a zálohy na služby, vydávám měsíčně 16% svého příjmu. To ale jen proto, že nebydlím v Lucembursku, ale 4 km od něj na druhé straně hranice v Německu. Tam mám byt se dvěma pokoji, vybavenou kuchyní, velkou koupelnou a výhledem do tří stran na les, zahrady a do údolí Mosely. V Lucembursku jsem měl na začátku svého pobytu za stejnou částku tzv. studio, což byla místnost o 16 čtverečných metrech vybavená sprchovým koutem, lednicí, dvouplotýnkovým vařičem, stolem se židlí, skříní a postelí se záchodem venku na chodbě a výhledem jedním oknem do světlíku. Za byt, který mám v Německu, bych v Lucembursku zaplatil minimálně polovinu svého příjmu. To je také důvod, proč i v mém okolí má své domky řada lucemburských občanů. S touto situací počítá i například veřejná doprava. Protože nemám auto (to naše používá manželka v Praze), oceňuji vlakovou i autobusovou dopravu ze své obce do Lucemburku, kde pracuji. Ráno a navečer jezdí zhruba každou čtvrthodinu a cesta trvá asi 40 minut. Za měsíční jízdenku, která zahrnuje spojení do Lucemburska a veškerou veřejnou dopravu na celém jeho území, platím 2,75% svého příjmu. Ta mi také umožňuje provádět každý víkend, pokud nejedu za rodinou, výlety po celém Lucembursku. Ceny jsou v obou „mých“ zemích srovnatelné, liší se jen jednotlivé položky. Z Německa, stejně jako z Francie nebo Belgie, putují do Lucemburska kolony aut za účelem tankování a případně pro kávu a cigarety, zatímco z Lucemburska se do německých supermarketů a obchodů jezdí pro základní potraviny, oblečení a průmyslové zboží.

Ekonomické aspekty, jakkoliv jsou jistě zajímavé pro diskutující, ale neměly být tím hlavním námětem mého příspěvku. Šlo mi o to, naznačit pomocí konkrétních údajů, že Lucembursko mělo s naší zemí prakticky podobné osudy, samostatnost získalo i ono poměrně nedávno a stejně jako naše země hraničí s mocnými sousedy. Přesto se chová jako hrdá země, která s nimi jedná jako rovný s rovným. Nenaříká nad svými osudy a nedovolává se žádné blíže nedefinované suverenity. Své státní, a tedy i národní zájmy spatřuje v rovnoprávné spolupráci a dokonce integraci se sousedy, jejíž podobu ovšem velmi aktivně ovlivňuje. Lidé se v Lucembursku cítí bezpečně (Lucemburk je ostatně označován za nejbezpečnější hlavní město na světě) a za naprosto normální berou soužití různých kultur a dokonce etnik. Mají rádi svou zem, a proto si ji udržují a neničí. Je naprosto nedůležité, je-li symbolem státu monarcha (což navzdory osobní sympatii považuji přece jen obecně za přežitek), hlavně když působí důstojně a zároveň civilně a nijak nevybočuje z celkového obrazu země. No a můj závěrečný povzdech měl vyjádřit základní otázku – proč to tak nejde u nás?

Proč to nejde u nás se ptá i

Bavor podpis

Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na renard odpovídá aneb Lucembursko podruhé

  1. Slim napsal:

    Děkuji renarde. Jen podotýkám, že 45% HDP v Luc. pochází ze sektoru „finanční služby“.

    Při ranní obhlídce tisku vidím, že jak Paul Krugman v dnešním sloupku v NYT

    http://www.nytimes.com/2013/02/25/opinion/krugman-austerity-italian-style.html?hp&gwh=EC0AEA67AEF3D98FEAC4F03BA0B46B11

    tak Jan Macháček v Respektu

    http://respekt.ihned.cz/audit-jana-machacka/c1-59376160-co-misto-skrtu

    odkazují na tentýž DeGrauwův článek, který ukazuje, že politika úspor nedokázala dokonce ani snížit dluh, o ostatních důsledcích nemluvě. To jsou ty výsledky ekonomů „nositelů Nobelových cen“, na které se odvolává Petr.

    Macháček píše:

    Ekonom Paul De Grauwe píše na stránkách Vox EU, že finanční trhy vysílaly špatné signály vládám v eurozóně a se škrty a šetřením se to přehnalo. A přehnané šetření je riskantní, lidé zbytečně trpí, roste nezaměstnanost a zvyšuje se riziko rozpadu eurozóny.

    Místo toho autor pro eurozónu doporučuje, aby se na jihu sice šetřilo, ale rozloženě a v dlouhodobějším horizontu. Sever Evropy má naopak provádět fiskální stimuly, aby vyrovnal deflační síly přicházející z jihu. Severní státy na to mají dostatek kapacity. Stabilizovaly podíl svého dluhu na HDP a mohou si dovolit schodky. Pokud podle Grauweho zvýší Německo svůj schodek až na tři procenta, podíl dluhu vůči HDP zůstane v Německu konstantní. Vzhledem k velikosti Německa by to přineslo dostatečný stimul pro eurozónu jako celek.

    To se mi líbí

  2. Hudec napsal:

    Pane Bavore,
    vaši závěrečnou otázku chápu jako řečnickou a připojuji se k ní.
    Odpověď meznám a obávám se, že to bude jako obvykle – na jednoduchou otázku jednoduchou odpověď těžko nalézt.

    Pane renarde,
    píšete velmi kultivovaně, čtenářsky zajímavě a na IT člověka dokonce srozumitelně. Děkuji, ale tak úplně nechápu (nikoliv váš text, ale kde se to v IT člověku bere 🙂 . Třeba trpím předsudky na základě osobních zkušeností s tím podivným kmenem).
    A obdivuji vaši schopnost jít ve čtyřiapadesáti tak daleko za prací. To bych asi nedokázal.

    To se mi líbí

    • renard napsal:

      Pane Hudče, nevím, jestli je to přesně vysvětlení faktu, že Vám nezapadám do obrazu té komunity lidí z IT, ale já se její součástí zase až tak být necítím. Alespoň ne té, která asi dobře ovládá svůj obor, ale zato se nedokáže normálně česky vyjádřit nebo třeba napsat větu bez pravopisných chyb. Mou prapůvodní profesí ovšem byla fyzika, nikoliv počítače. A ještě předtím (to už je let…) jsem studoval na humanitní větvi gymnázia a bavila mě literatura, latina i dějepis. To jen teď, kdy už nejsem mladý a perspektivní, se živím tím, po čem je poptávka; alespoň se ale snažím o to, abych dělal pořádně práci, kterou snad trochu umím, když už tedy tu možnost mám.

      To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        Aha.
        Ano, ono klasické humanitní vzdělání samo o sobě působí někdy poněkud „samonosně“, jako definice kruhem…nevím přesně, jak bych to vyjádřil. Možná – „samoúčelně“. Ale jako základ do života je nenahraditelné. Přirovnal bych to k výuce latiny kdysi na gymnáziích. Samotná latina dost k ničemu, ale jako základ pro výuku řady jiných, živých jazyků, prý nenahraditelná. Asi o tom víte víc nežli já – latinou nedotčený (s výjimkou pár líbivých citátů).
        Ještě jednou díky. Třeba se letos na jaře s Labutí vypravíme mrknout do Lucemburska 🙂

        To se mi líbí

  3. Občan napsal:

    A nebudu Vám závidět. Nebudu a nebudu a nebudu 😀
    Renarde, opět veliký dík!

    Víte, já mám k Lucembursku trošku srdeční vztah, protože to je země Jana Lucemburského a jeho krátké české dynastie, která přesto dokázala Čechám tolik dát.
    Navíc s ním máme spojený jeden krásný zážitek z Crésy; z rekonstrukce bitvy u Kresčaku. Tehdy tam přijelo několik lucemburských autobusů a Lucemburčané nadšeně sledovali jak bitvu, tak stejně nadšeně potom přišli za námi a vyjadřovali nám hisotrickou sounáležitost, kterou jsem prostě nečekal. Bylo to až dojemné, jak blízko jsme k sobě v tu chvíli měli.

    Takže pište dál, opravdu jste nám udělal velkou radost.

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Určitě znáte. Jiří Spěváček: Král diplomat /Jan Lucemburský 1296 – 1346/, Panorama Praha 1982. Jak jsem tu knihu teď vzal do ruky a koukám do tiráže, vidím, že stála 36 Kčs.
      To mě zaujalo.
      V těch letech jsem mohl vydělávat tak nějakých… snad vzpomenu dobře… 2500 čistého a určitě to bylo někde blízko průměrného platu (určitě to nebyl nějaký jeho násobek).
      V přepočtu by mě tedy dnes měla stát tak něco přes tisícovku. Na první pohled to tedy vypadá, že se ceny knih vlastně ani nehnuly. Jenže při přepočtu na plat průměrný to asi vypadá jinak.
      Poněkud jinak je to také s kvalitou obsahu knih. Často se mi stává, že na první pohled dobře působící historický titul je spíše škvárem. Když si člověk nedá pozor na autora, může snadno koupit drahý historický bulvár.
      Ale to se tématu netýká, to jen tak na okraj k našim Lucemburkům. O císaři Karlovi IV. toho bylo samozřejmě napsáno na tuny a něco i o Václavovi IV. Král Jan je poněkud zanedbáván, zdá se mi, proto na něj upozorňuji.
      Dovolím si tu (motivován renardem) zacitovat z předmluvy uvedené publikace (v níž autor mj. kritizuje dílo svého předchůdce v tématu Josefa Pošusty):
      Důležitou složkou tohoto umělého zjednodušení bylo a je neprokazatelné tvrzení, že Lucemburkové byli Němci nebo v nejnověji hlásaném výkladu dokonce jen „západní Němci“, ačkoliv ve skutečnosti byli lucemburskými Francouzi, odchovanými francouzskou kulturou a životním stylem na francouzském královském dvoře, k němuž je poutal i příbuzenský a lenní vztah.
      Tolik citace. Myslím, že v široké veřejnosti panuje omyl o „němectví“ Lucemburků dodnes, a to i o těch současných.

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Přitom je běžně známo, že Janův syn Václav byl vychováván na francouzském dvoře u svého strýce. A tam teprve přijal jméno Karel. Jenže tento fakt si málokdo dokáže spojit dohromady a jen proto,že Janův otec byl římským císařem (opět ne německým), jsou Lucemburkové považováni za němce.

        To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Ne že bych chtěl rýpat pane Hudec, ale ztratil jsem se v tom výpočtu ukazujícím, že ceny knih se nehnuly, přepočítávám si jej takto správně? : koupil-li jste knihu za 36,-Kčs a měl plat, a byl asi takový i průměrný – s tím souhlasím, 2.500,-Kčs, pak jste vynaložil na knihu 1,44 % svého příjmu. Stála-li by tedy dnes tisícovku, vychází při zachování procenta z příjmu příjem 70.000,-Kč. Což je možný Váš příjem, ale ne průměrný, ten je cca 3-4 x menší, což odpovídá cenám knih, této 333-250,-Kč, a potvrzuje to že se ceny téměř nehnuly.
        Už tady je vidět, jak je ošidné všeliké přepočítávání, natož chceme-li se dobrat ke skutečné kupní síly. Např. za bydlení jsem tehdy platil cca 1/6 svého příjmu, posléze před odchodem do důchodu cca 1/4 a teď v důchodu 2/3, běžný kabát jsem si tehdy koupil za 1/4 příjmu, před důchodem za 1/35, v důchodu za 1/12 🙂

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Vida, dnes již podruhé narážím na vaše nepochopení. Zkuste si ještě jednou, v klidu, přečíst, co jsem napsal. Já přece jasně píši, že při přepočtu nas můj příjem mi to vychází, že se ceny knih příliš nehnuly, ale při přepočtu na příjem průměrný to asi bude trochu jinak. Více se věcí nezaobírám, věnoval jsem tomu jen čtyři věty.
          O ceně kabátů v ČR ani v Lucembursku jsem se nezmínil ni písmenkem.

          To se mi líbí

  4. věra napsal:

    Díky, pane renarde, moc zajímavé..

    To se mi líbí

  5. Slim napsal:

    Nerad ruším vaše kruhy, pánové a dámy.
    Ale země, která je na skoro trojnásobku HDP na hlavu proti průměru EU, musí mít zvláštní, chcete-li komparativní, výhody. Není to jenom „země, která prostě dokázala hospodařit lépe, než ta naše“. (I když to zajisté taky). Ale uvažte, že i Švýcarsko je „jen“ 1,6x výš.

    MENŠÍ část spočívá jistě v tom, že HDP, které v L. vytvoří spíše dobře (a někteří skvěle) placení cizinci se započte do luc. HDP, ale rozpočte se jenom na luc. občany. Což tito cizinci nejsou, takže podíl vyjde větší.

    Ale větší část souvisí s těmi 45% HDP vytvořenými v bankovním sektoru.
    Když půjdu do ČSOB a budu chtít dát nějaké přebytečné dolary do akciových fondů, copak mi nabídnou? Fondy domestikované v Lucembursku. Do jednoho! Je to náhoda? Ale jistě, že ne… 🙂

    Tady je odpověď na Bavorův povzdech. Proč to nejde u nás? Jednoduše proto, že ve statistickém vzorku nemohou být všichni nejlepší. Kromě jediného případu, že jsou všichni stejní.

    Proto, s plnou sympatií k Luxu, bych byl pro to, nehledat ten rozdíl převážně v „morálně-volních vlastnostech“ a rozdílnostech našich lidů.

    Je to jinde.

    To se mi líbí

  6. rybářka napsal:

    Váš článek je, pane renarde, opravdu moc pěkný. Laskavý, upřímný, stejný jako jsou lidé v Luxembourgu. Nejspíš bude něco na tom, že člověk je takový, jaké je prostředí, ve kterém žije.
    Cizí lidé, které jsem viděla poprvé, mi tehdy na Lultzhausen půjčili pruty k rybaření, loďku a jejich
    několikahodinový čas a péči. Píšete, že o volném čase, kdy nejedete za rodinou,
    cestujete tamními přírodními krásami, Památky historické. Kultura. Bylo by moc pěkné, kdyby nějaký váš článek nám příblížil zemi Luxembourg i takto. A okouzlující řeku Sûre trochu více.
    Těšíme se na další vaše vyprávění o zemi, kde jsou lidé pyšní na svou zem, na svou vládu, která se o ně stará a které oni věří. Děkuju Vám.

    To se mi líbí

  7. Petrpavel napsal:

    Líbí se mi smysl pro přiměřenost a to, že jste nad věcí a zároveň věcný. I ta už zmíněná odvaha odejít za prací.
    Zaskočila mě informace o cenách bydlení v Německu a kousek vedle v Lucembursku. Pro mě relativně srovnatelné země. Neumím z toho vyvodit žádný závěr, jenom snad tolik, že to není v pořádku, že to není dobře, že něco nehraje, ale co? Nebo je to něco v tom smyslu, jako bych chtěl srovnávat řekněme ceny za bydlení v Česku a na Ukrajině? Až tak rozdílnou platební schopnost obyvatel té které země?

    To se mi líbí

  8. Slim napsal:

    Tady nám blisty doplnily kus překladu nahoře uvedeného Paulova článku.

    http://www.blisty.cz/art/67690.html

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.