Trochu Chopina – název jedné skladby Čajkovského. Chopin ovlivnil mnoho skladatelů a všechny pianisty. Psal fakticky pouze pro klavír, jeho styl okamžitě poznáte.
Začněme několika nocturny, to je kus toho pravého Chopina. Stříbrné měsíční světlo, něžnost, ztlumený zvuk. Nejdřív jedno známé, co hrávalo mnoho žákyň „lidušek“.
http://www.youtube.com/watch?v=YGRO05WcNDk
Sladké. Skutečný nokturnální zážitek ale poskytuje op. 27 č. 2. Skutečná báseň noci.
http://www.youtube.com/watch?v=e0VhKERbhkE
Slavná nahrávka předčasně zemřelého Dinu Lipattiho. Proč mám tady pocit, že samet na klávesách je temně modrý?
Ale jsou inokturna, kde náhle vyšlehne drama. O čísle 48 prý velký český pianista Jan Heřman říkal, že je to „polský Parsifal“. Pochopitelně Poláci byli od 18. století, kdy byla „Polska“ rozkouskována, pořád v boji, nebo se právě bojovat chystali.
http://www.youtube.com/watch?v=y_yIknAUtF8
A tohle je poslední z 21 nocturen,op. 72.
http://www.youtube.com/watch?v=vJpAIOFN5WQ
Chopin napsal spoustu polonéz, mazurek, valčíků, tři sonáty a dva klavírní koncerty.
Polonéza-fantasie op. 61, patří k Chopinovým nejzávažnějším věcem. Je psána v závěru života, nemocný Chopin se rozchází s George Sandovou a tak je skladba spíš pochmurná. Ale přesto je „opojná jako kyperské víno, plná hlubokých citových propastí“, jak se vyjádřil Liszt, který Chopina hodně hrával. (Nevím jaké kyperské víno to Franz popíjel, můj dojem zrovna silný nebyl.)
Vybral jsem z mnoha nahrávek Artura Rubïnsteina. Chopin totiž potřebuje speciální úhoz, místy spíše dotek a ten teda Rubinstein UMÍ!
Skladba začíná zvláštním, jakoby harfovým akordem.
http://www.youtube.com/watch?v=7_AqTY0jkCM
2. část
http://www.youtube.com/watch?v=Zt9H2B7U3ts
K závažným formám patří u Chopina balady a scherza.Celkem napsal čtyři nádherná scherza. Tady je třetí. Nemohl jsem odolat mladé Martě Argerichové. Bylo jí 24, když v r. 1965 vyhrála ve Varšavě Chopinovu soutěž, tohle je zřejmě TV záznam z koncertu laureátů. Zvuk slabší, umělecký dojem skvělý. V obou rovinách.
Ach, ty rejstříky..
http://www.youtube.com/watch?v=Tl9MvizSf78
A první scherzo. To hraje poslední vítěz Chopinovy soutěže, Číňan Yundi Li.
http://www.youtube.com/watch?v=DOV243bFw20
Jak jste slyšeli, skladba má rychlé dramatické okraje a pomalou,sladce unylou střední část. Ta cituje polskou vánoční koledu Lulajze, Jezuniu (asi Spinkej Ježíšku). Ten kontrast je patrně odrazem autorových pocitů; už byl za hranicemi, když v ruském záboru Polska vypuklo na podzim 1831 povstání proti okupantům.
Doufám, že ta dvě scherza vám předala Chopinovu velkolepost.
Nejznámější sonátou je druhá b-moll. To kvůli smutečnímu pochodu ve druhé větě.
Nepřipadá mi nijak zajímavý, zapůsobil na mně, až když jsem ho slyšel hrát Rachmaninova. Ten provedl prostou věc. Po první části v silné dynamice, přijde tiché vedlejší téma a on se pak vrátil k prvnímu tématu s plnou brutální silou svých rukou. Ten přechod je sakra působivý, i když to bude jeho licence.
http://www.youtube.com/watch?v=_TbIBqTBM4Q&feature=related
A na závěr si dáme delší skladbu, 24 Preludií op. 28. Jsou napsána většinou na Mallorce. Jde o soubor miniatur ve střídajících se dur a moll tóninách, převládá pochmurná nálada.
Při prvním poslechu je těžké se orientovat. Také proto jsem vybral Kissinovu nahrávku Preludií. Jsou tady očíslována pečlivou japonskou režií.
Asi bude ale na místě udělat si malého průvodce.Po durovém úvodu chmurné a a bolestné druhé. Pak zase světlejší třetí, následuje hluboká melancholie čtvrtého v E-moll, opět mírnější páté v D-dur a pak nádherná elegie šestého v B-moll. Ta je následována kratičkou koketní mazurkou v sedmém. Tu si užijte, je to jediné opravdu úsměvné preludium. Následuje dramatické a virtuózní osmé a pak chorálové deváté v E dur. A tak dále, stálá střída nálad.
Slavné a nejdelší je patnácté zvané Dešťové preludium. Má to být imitace beznadějného podzimního deště, který Chopin se Sandovou zažívali v temném útulku kláštera Valldemosa (kam se utekli před nevlídným přijetím venkovany).
Celý seriál velkolepě korunuje 24. v D moll; fanfárové akordy, blesky prorážejí temnotu. A vše skončí na beznaději třikrát opakovaného basového tónu.
Proposlouchat se a začít vnímat celek, to chvíli trvá. 😀
Je to bohužel ve čtyřech částech.
http://www.youtube.com/watch?v=BK3xmiBwVSU
2. část
http://www.youtube.com/watch?v=Izml2X4cw_E
3. část
http://www.youtube.com/watch?v=SO4ycEFsI8U
4. část
http://www.youtube.com/watch?v=SKIe7ti-Z_8
Nemohu odolat, abych nepřidal totéž s Rudolfem Kererem. Tohoto sovětského pianistu jsem slyšel v Praze mnohokrát, z jeho desky jsem se 24 preludií učil. Vysoký štíhlý krasavec s elegantními pohyby. Ve skutečnosti se v něm skrýval dramatický osud.
http://www.youtube.com/watch?v=hgwbfE4_TEM
(Skladba končí na 37:37. To přidané je preludium op. 45. Autor klipu si zřejmě nevšiml přílepku)
Rudolf Richardovič Kerer (Kehrer), nar. 1923. v Gruzii pochází z německé rodiny. Než se stačil stát žákem moskevské konzervatoře, vypukla válka a rodina putovala do vyhnanství ve střední Asii. Rudolf se prý nedotkl klavíru 13 let, stal se učitelem matematiky. Po r. 53 se ke klavíru vrátil, vystudoval a v roce 61 vyhrál Všesvazovou soutěž interpretů (jako v r. 45 Richter.) Jeho koncerty byly dlouhou dobu omezené na východní státy. Od devadesátých let žije a učí v německy mluvících zemích. Nyní v Curychu. V létě mu bude 90. Jaký osud!
Nakonec jedno z posledních Chopinových nokturen.
http://www.youtube.com/watch?v=gPeZZKh-ye4
Jak poznáme Sokolova? Snadno, frká. Neprůchodný nos? Ale ten TÓN!..
Takový poznávací znak můžeme brzo potřebovat. Podívejte se.
http://www.youtube.com/watch?v=Oc15dAe_o-4&NR=1&feature=fvwp
A já nemám, co bych dodal. Že je to od Slima, to už ví každý. Snad jen úplně mimo. V pondělí vyjde renardova reakce na diskusi. Také zajímavá.
Poznámky pana Bavora 
Slime, k tomu opět není co dodat – jen poslouchat, nechat tu krásu po špičkách procházet hlavou, srdcem. Vrátím se k poslouchání ještě v noci, teď je to jen taková „informativní schůzka“.A.
P.S. Ač je mi jinak závist naprosto cizí, přesto se ve mně ozývá – Vy si kromě nádherné muziky vychutnáte ještě „technické“ mistrovství klavíristy, což mně je odepřeno.☻A.
To se mi líbíTo se mi líbí
Napadá mi, Anno, že Rusové (prý) mají pro tohle výraz. BÍLÁ závist. Čímž se chce říct, že to vlastně ani závist není, aspoň ne ta nejhorší.
Také jí někdy mívám, když vidím chytrost některých lidí, obvykle matematiků. Jak lehce někteří dělají a chápou věci, které mně nedocházejí. Ale obvykle je to spíš obdiv.
Ale mohu vás uklidnit, já mám jen naposloucháno, ale že bych přímo rozuměl té technické stránce, to ne. Jste příliš skromná, už jsem vám to říkal.
To se mi líbíTo se mi líbí
I já jsem si, Slime, poslechla zatím jen ochutnávku, Chopin se krásně poslouchá. Takže jdu pokračovat…
To se mi líbíTo se mi líbí
Vyslechla jsem si sakum prásk celou nálož Chopina, s výjimkou ( Slime, mrkněte jestli to mám dobře ) 4. části. Tu nechám k ranní kávě. U Dino Lipattiho, jako ekvivalent k hudbě, používáte temně modrého sametu na klávesách. Ta barva sedí dokonale. Jenom materiál bych viděla kašmír, možná pašmínu, v kombinaci s hedvábím. V tom ostatním naprosto cítím totéž, co popisujete. Báječná hudba, dokonalý koment. Tedy dokonalý a báječný večer. Díky
To se mi líbíTo se mi líbí
Pašmína?? Co to je?
Uvažoval jsem taky o tmavě červené. Višňově.
A teď malá otázka, mé dámy.
Který díl se vám líbil nejvíc (/nejmíň) ?
Já pak řeknu svůj tip.
A po ránu bych měl ještě 2 kusy. Teď by to bylo na zkažení žaludku. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Slime, dal jste těžký úkol. Z Dešťového preludia bych si vybrala 3. část a také bych se přiklonila k modré barvě (k takové syté modři, která se mi vybavuje při písni Blue velvet).
Z ostatních ukázek a vůbec ze všeho, co jsem od Chopina kdy slyšela, bych vybírala těžko.
Pašmína je dlouhá šála, originál má být z jemné vlny. Nejlepší prý je takzvaná prstenová – je prý tak jemná, že se lehce protáhne dámským prstenem. Ale s tou jsem se nikdy nesetkala.A.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobré ráno.
Měl jsem na mysli srovnání jednotlivých dílů Muziky. Uvnitř nich je to samozřejmě taky zajímavé.
Tady bych přidal 2 polonézy, které tvoří op. 40. Tu první znáte
Tak zvaná Vojenská.
Obě z opusu 40 jsou vlasně takové maniodepresivní sestry. Tohle je ta deprsivní
To se mi líbíTo se mi líbí
ČT2 dává v 8 večer Rozhořčené. O osobním životě, rodinném pozadí našich levicových aktivistek. Např. o Švihlíkové.
Tak uvidíme jestli to televize zvládne bez jejich zpochybňování.
To se mi líbíTo se mi líbí
Slime, žádné z vašich hudebních sobotních nocí se nedá nic vytknout. Tato poslední je opravdu o něze i vášni, o citech a především o genialitě, výjimečnosti, naprosté dokonalosti sdělení. Jsem však šílený patriot českých skladatelů, a tak, pokud se nebudete zlobit, tak řekněte, zda Dvořák a jeho hudební mluva k posluchačům není ještě dokonalejší ? Ty dva přídavky k nedělnímu ránu, mi
nic moc depresivní nepřipadají.
To se mi líbíTo se mi líbí
To je pěkný přídavek. Dal bych si ho k obědu, mít tak počítač v kuchyni.
Myslel jsem co na vás osobně nejvíc zapůsobilo.
No uvidíme s čím přijde Věra.
To se mi líbíTo se mi líbí
No Slime, to se špatně rozhoduje, mě to zaujalo téměř všechno. Ale pokud bych si měla vybrat, jednu – dvě věci, tak na mě jednoznačně nejvíc zapůsobil Kerer, jeho podání preludií, a pak je kouzelná třetí část op.28 v podání E. Kissina.. Něco jsem poslechla ještě večer, něco dnes dopoledne, jak jinak než při kontrole postupu přípravy oběda :-), už se to u mě stává téměř nedělním příjemným rituálem, i když to spojení těžkého materiálna s duchovnem není možná nejvhodnější :-)…
No a teď si poslechnu polonézy a Dvořáka. A velký dík, Slime..
To se mi líbíTo se mi líbí
spojení těžkého materiálna s duchovnem není možná nejvhodnější
JÁ MYSLÍM, ŽE NAOPAK!
Do kuchyně se skvěle hodí Goldbergovské variace, jak doufám ještě ukážu. Už proto že jsou dlouhé. Chvíli neposloucháte, pak vás něco upoutá.. A tak to má být!
Vždycky si budu pamatovat, jak jsem byl v mládí poprvé u moře, v Bulharsku, a četl k tomu z tlustospisového vydání SNKL Camuse.
Těžká vína, lehké děvy! Těžká práce, lehké múzy.
Co vás zaujalo na Kererovi, víte to?
To se mi líbíTo se mi líbí
No, Slime, já jsem si to ještě večer poslechla s Kissinem, poslouchalo se mi to dobře, a ta třetí část mě prostě dostala. Jenže dopoledne jsem si to dala Kererem, a to už bylo celé jaksi ještě zajímavější – možná z jednoduchého důvodu, slyšela jsem to podruhé během pár hodin. Víte, já nejsem žádný odborník, a když se mě na to takhle zeptal, tak jsem si poslechla ještě jednou pár stejných částí od obou pianistů, a pokusím se nějak vyjádřit ten rozdíl – i když nevím, jestli se mi to povede. Připadá mi, že Kerer má jakoby lehčí ruku a je to takové rozvolněnější, nebo nostalgičtější, či co. Teda, vy mi dáváte zabrat. Achjo.. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mě to zajímalo, protože tu Kererovu nahrávku znám tak dlouho, že jí nemůžu vlastně moc posoudit.
Moje hodnocení Muzik:
Chopina dnes poslouchám málo, snad bych mohl říct, že jsem z něj „vyrost“. Mě asi nejvíc zaujal 6. díl, Skrjabin. A taky Mahler. Shodou okolností (nebo protože?) mi daly nejvíc práce. A taky jsem se pobavil 2. dílem. Ten kontrast mezi Sposaliziem a Mraky.
Začal jsem se v posledních dílech moc rozkecávat, mám raději stručnost a náznak tajemství. Ale nepovede se vždy.
Taky bych rád věděl, jestli vás moc nedusím klavírem??
To je pro mně nejsnazší, mám ho naposlouchanej, na orchestry jsem tak moc nechodil.
To se mi líbíTo se mi líbí
Šmankote, Slime, Vaše komenty jsou parádička. Píšete věci zajímavě, vtipně. Nejen hudbu vybíráte tu nejpěknější, ale co nás na vás okouzluje, jsou vaše znalosti, způsob, kterým je předkládáte nejen poučí, ale i pobaví.Je jenom pár lidí, kteří jsou tak moc fajn, jako vy. Rozkecávejte se, vzdor faktu, že milujete stručnost. Prosím. Nedusíte nás klavírem. Naopak. Na další díl hóódně upovídaný, se těšíme.
To se mi líbíTo se mi líbí
Už ten koment píšu podruhé – někam jsem cvakla a celé mi to zmizelo :-). Vy mi to nebudete asi věřit, ale byla jsem se podívat, jaké pořadové číslo měl Skrjabin a Mahler!!, protože se mi tyto „sobotní muziky“ nejvíc líbily. Jinak já mám radši orchestry, ale musím vám poděkovat, že jste pro mě znovu objevil klavír – ne že bych ho neměla ráda (tedy neměla jsem ho moc ráda, když jsem za tatínkova dozoru a nátlaku cvičila deset let etudy a stupnice :-), ale přece jen, když se rozjede celé těleso :-), je to nádhera.. Nicméně, klavír určitě neva.. :-), naopak.. Jo, a jdu se podívat na tu 2, abych si připomněla, co jste do nás hustil 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak tu dvojku si dám až zítra, teď jdu na „Rozhořcené“..
To se mi líbíTo se mi líbí
Rozhořčené, samozřejmě..
To se mi líbíTo se mi líbí
A jaký dojem dělaly rozhořčené na ženy?
To se mi líbíTo se mi líbí
Já si dám „ženy“ až při repríze, dneska nebyl čas. A.
To se mi líbíTo se mi líbí
„Rozhořčené“ jsou především dost nekonvenční svými názory, jinak by nemohly být asi rozhořčené. Rozhořčená může být třeba i maminka s dítětem, která nemůže sehnat práci, nebo důchodkyně s s nízkým důchodem, či žena v rodině, kde živitel přišel o práci – ale těžko proti tomu může něco dělat, protože veškeré úsilí musí věnovat svému přežití, či přežití své rodiny a potomků. Nedovedu si představit, jak by tyto ženy mohly mít sílu organizovat nějaké protesty, jediné co mohou udělat je jít jednou za čtyři roky k volbám a volit ve svůj prospěch.. A i to jim dnes už může být houby platné. Jinak se mi ty holky líbily, a je dobře, že se někdo aspoň snaží…
To se mi líbíTo se mi líbí
A na dobrou noc.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tohle je opravdu krásná „ukolébavka“☺
A který díl Muziky mne nejvíc zaujal? Budu se opakovat – těžká otázka. V této chvíli to bude Chopin a Mahler, v závěsu za nimi F.Liszt (nejradši mám jeho Uherské rapsodie), ale při dalších Muzikách se určitě bude pořadí měnit, snad mi to ti PÁNI MUZIKANTI v hudebním nebeském oddělění odpustí. A.
To se mi líbíTo se mi líbí