Původně jsem měl v hlavě úplně jiné téma. Jenže…
Včera se objevil nový diskutující jménem Petr. Bohužel nevyvolal příznivou odezvu. Částečně i vlastní vinou, protože své myšlenky zpočátku formuloval dost nešťastně a na citlivější osoby zapůsobil dost negativně. Ale později, když své postoje lépe zdůvodnil, začínám jej chápat. Pokud totiž jedná tak jak píše, blíží se mému pojetí „baťovštiny“. Vždyť on slavný Tomáš nebyl takový lidumil, jak se o něm často píše. Byl to moudrý muž, ale pragmatik. Dovedl si spočítat, že spokojený zaměstnanec mu přinese daleko více zisku, než zapšklý a nerudný remcal. A Petrův postoj k výhodám pro zaměstnance, tedy „home office“ je také pragmatický. Jemu přináší úsporu a zaměstnanci, který projeví zájem, výhodu volby pracovního tempa. Práci sice musí odvést stejnou a ve stanovený čas, ale je pouze na něm, jak si svůj čas rozvrhne.
U otázka svobod a práv je u Petra podobná jako u mne. Prostě nejen před zákonem, ale i ve společnosti jsme si rovni. Možná bychom si nerozuměli v oblasti sociální, ale určitě by se nějaký styčný bod našel.
Milá Hairyfish. Ať se vám to líbí nebo ne, ženy většinou skutečně mají větší zájem o rodinu než o kariéru. Ale je to dáno postojem té současné nepravice, která oblbuje veřejnost svými mediálními klišé. Vím, že je mnoho moudrých žen, ale ty jsou právě natolik moudré, že se do vyšších sfér přímo nepouštějí, nýbrž v mnoha případech dokážou tyto sféry ovládat z povzdálí.
Nehodlám jeho postoj a názory podrobně rozebírat. Nedomnívám se však, že by se mělo jednat o nějakou provokaci. Má svůj názor a dosud zřejmě neměl oponenta. Zde jich může najít hodně. A možná že bychom se společně alespoň teoreticky dopracovali k nějakému společnému pohledu na současnou situaci. Petr je, dle mého prvního dojmu, představitel skutečně pravicového myšlení. I tento pohled potřebujeme, abychom nezabředli do radikálně levicových řešení. Zatím se jeví jako solitér na pravé scéně.
Ale i takové lidi potřebujeme.
A proto prosím, my, kteří jsme od jeho názorů více či méně vlevo, opatrujme si takovou květinu. Je jich málo.
S nadějí, že se nemýlí v odhadu
Poznámky pana Bavora 
Snažím se rozumět Petrovi. Bohužel se mi to nedaří.
Možná se mýlím, ale myslím, že to je proto, že nepatřím k těm cca 5 %, možná 10 %, občanů, kteří jsou skutečně schopni se stoprocentně uplatnit a uživit podle svých představ vždy a za všech okolností na trhu práce, resp. jsou schopni se sami podnikat (poctivě, nemám teď na mysli těch cca 20 % zlodějů a podvodníků a jejich rodin podporujích trvale ODS) nezávisle na stavu společnosti, na zaměstnavatelích, na procentu nezaměstnanosti.
Rozvrstvení obyvatel je jiné než ideální. Kdyby těch „Petrů“ nebylo 10, ale 70 %, dokázali by si poradit, a možná i eliminovat, s těmi 20 % podvodníků a zlodějů, a uživit, zaměstnat, ba i sociálními dávkami zahrnout zbývajících 10 % běžných, normálních (těžko se hledají výrazy).
Jenomže ono je tady těch 70 % (nápadně se shodujích s procentem nespokojenosti s vládou) kteří se životem pottloukají jednoduše řečeno běžně, normálně, nejsou ani geniální, ani podvodníci. Co s nimi?
Nechat je chudnout a chudnout, jak činí tato vláda? Nechat těch 5 až 10 % stále více bohatnout, jak činí tato vláda? Nepovede to k frustraci, k nenávisti, k nespokojenosti, k hledání autority, k hnědnutí? Je tohle opravdu správná cesta i pro těch 5 až 10 %, jak si oni většinově myslí? Nezadrhne se něco zase, jako už se to stalo několikrát v dějinách? Nebylo by lepší se znovu vrátit k receptu poválečné obnovy nejen hospodářství , ekonomiky, ale i jinému konceptu rozdělování
hmotných statků a bohatství plynoucího z lidské práce?
To se mi líbíTo se mi líbí
Kdyby bylo Petrů 70%, byli by na tom tak blbě, že by konečně pochopili to, co si zakrývají řečma o svobodě.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, ženám je geneticky vložena starost o zabezpečení mláďat. K čemuž ovšem patří i „kariéra“, která může mít venkoncem mnoho podob. Pro většinu žen spočívá „kariéra“ v tom, že budou úspěšně vykonávat práci řadového zaměstnance a budou za ni odměňovány tak, aby jim plat postačoval na zabezpečení mláďat (ono to s tím zajištěním ze strany samců bylo u primátů vždycky spíš dost nalevačku 😉 ). Menšina žen míří výš; ale obě skupiny mají právo na to, aby jim alespoň nebyly házeny klacky pod nohy.
„Petrové“ se opovržlivě ušklíbnou nad „kariérou“ prodavačky, sestřičky nebo řadové účetní, protože jsou pro ně jen spotřebním obslužným a snadno nahraditelným materiálem. „NePetrové“ ale vnímají, že i taková „podřadná kariéra“ může být naplněním životních cílů a že i takový „spotřební materiál“ může být inteligentní, vysoce vzdělaný ve svém oboru a tím pádem velice přínosný pro svého zaměstnavatele. Ovšem za předpokladu, že za svou snahu dostane odměnu v podobě slušné mzdy a alespoň náznaku respektu.
S příznivci laissez-faire se jen těžko hledá nějaký názorový průnik.
Protože odmítají existenci a potřebu sociální soudržnosti, solidarity a někteří z nich dokonce i existenci společnosti jako takové. Jejich prioritou je bezohledný individualismus a ostatní lidi hodnotí jen podle materiální a společenské úspěšnosti, přičemž jediným kriteriem „společenské úspěšnosti“ je pro ně zase jen úspěšnost ekonomická.
Ale může být nějaká komunita dlouhodobě úspěšná, pokud se řídí heslem „Ber co a jak jde a nehleď na použité prostředky“? Absolutní konkurence je nemožná, protože neexistují dva jedinci, kteří by měli identicky rovné startovní podmínky. Takové vztahy vedou jen a jen k násilí a v konečném důsledku k rozpadu komunity; zatím to tak v historii skončilo vždycky, když společenská nerovnost překročila kritickou hranici.
To se mi líbíTo se mi líbí
Víte, Občane, ona ta „sociální soudržnost a solidarita“ také musí mít nějaké meze. Když stát zcela bezostyšně sebere asi tak půlku mých výdělků, část z nich nechá bezostyšně rozkrást, část použije na svůj vlastní chod (v čemž je logika), část přidělí těm, kteří mne jen obtěžují a nikdy pracovat nebudou (protože nechtějí) a jen čtvrtou část dostanou (zcela správně), ti, kteří podporu opravdu potřebují, děti a jejich matky, senioři, nezaměstnaní, kteří práci skutečně ghledají – pak se nemůžete divit, že nad takovou solidaritou nijak neječím nadšením. V tom jsem s Petrem asi zajedno.
To se mi líbíTo se mi líbí
Konfrontace různých názorů je samozřejmě prospěšná.
Bohužel na mě Petr dýchnul ukázkovým salonním pravičáctvím, zcela odtrženým od reality –
(…a to raději nechci oplácet jeho tónem, a mírním se…).
Např. když tvrdí, že zaměstnanec je svobodnější než zaměstnavatel. V krásném pravicovém laboratorním světě to jistě může fungovat tak, že člověk se sebezdokonaluje, a pak si svobodně vybírá, kým se nechá zaměstnat (pokud sám nechce zaměstnávat druhé). Ne tak při současném stavu pracovního trhu a počtu volných míst. To se poštěstí opravdu jen výjimkám, a mnozí se opravdu – jak píše – naprosto „hloupě prodávají pod cenou“.
Nebo v úvaze, že sociální status nesouvisí (přímo) se svobodou. Už v rodinném zázemí (a ano, i jeho majetkových poměrech!) se přitom výrazně posouvá a deformuje startovní čára pro budoucí individuální uplatnění dětí. Vždycky si vzpomenu na dokument „Kupředu levá, kupředu pravá“ o mladých adeptech jednak komunistické a jednak konzervativní politiky. Mladý konzervativec provází režisérku bytem (zařízeném výhradně ve stranické modři 🙂 ), a poznamená: „Když jsem šel studovat do Prahy, táta mi koupil byt“. Komu se to poštěstí, že… běžní smrtelníci svou půjčku na bydlení splácejí téměř do předdůchodového věku. Přesto nám tento chlapec jistě brzy bude kázat cosi o „rovných šancích“ a o tom, jak se každý musí snažit sám za sebe.
Nebo se to projevuje v Petrově pojetí podnikatelského úspěchu. Ano, opět – v ideální pravicové laboratoři podnikatel uspěje vyšší kvalitou svého zboží, které si pak samo najde zákazníka. Dnes ale zákazníci hledají především cenu. I s vědomím, že kupují šunt, ale nemají moc jiných voleb. Ostatně zisk je často generován šizením zboží, vidíme to denně ve zpravodajství o potravinách. Ještě že ten zatracený stát občas něco zkontroluje. Jinak úspěšní neúspěšným míchají metyl a koninu (nebo horší věci) do jídla a pití ještě častěji.
Kuriozní je také tvrzení, že diskriminované menšiny doplácejí na protežované menšiny. To by chtělo upřesnit, nějak si neumím představit, jak Romové doplácejí na vozíčkáře nebo naopak – a kdo z nich je vlastně ten vítěz.
Zkrátka… Petr bude jistě osvěžením a Carlos aspoň nebude tak názorově osamocen… 😀 .
Ale zatím mě příliš nepřesvědčil… ale on si své přesvědčení asi taky nedá vzít.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevím, možná se mýlím ale při útoku na šablonu masmediální manipulace, konkrétně na výsledky Lippmannovy teorie aplikované na České scéně se opravdový pravičák musí postavit jinam a ne do opozice tak jak to předvedl nick petr.
Proto si nemyslím,že se jedná o pravicově založeného diskutéra, kterým je nade vši pochybnost například CarlosV.
Co je určující k tomuto tvrzení je, že jakmile se objeví jakýkoli popis jak proces, kterým veřejné mínění vzniká a ukázka, že ve své podstatě je prostý,tak toto je zatraceně tvrdý bič na „pracujícího novináře“.
Pokud jsem stejný „bič“ použil na kose proti SŠ tak jako správný „pracující novinář“ zastavila koment na téma.
Následně přešla jako velmi zkušená dáma do řešení jiného úhybného detailu.
Při podrobnějším porovnání mne se shodou P = 0,76 vychází postup nicku petr a paní SŠ jako totožné.
Jejich koncept výroby souhlasu(popření objektivně navazujícího výroku) je postaven na fikci,že ti nejlepší nám vládnou a přímo okouzlující je jejich snaha vnutit diskutujícím,že znalosti potřebné pro řízení lidských záležitostí vycházejí spontánně z lidského srdce a nejsou onou disjunkcí s cíleným mediálním působením speciálně vytvořených produktů útočících z okolí.
Tento systém je používám právě „neomylnými novináři“,kteří žijí ve své fikci,že pouze oni pochopili proces manipulace a proto se jim otevírají ony netušené možnosti v prosazování „jejich jediné správné pravdy“.
Jinak samozřejmě je nick petr i paní SŠ vždy vítána a jejich připomínky musí sloužit k tomu,že vždy tříbí mysl.
Posílám pozdrav a obrovskou poklonu paní Hairyfish, za její opravdu čisté a od srdce vedené příspěvky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Musím vás poopravit. S paní SŠ bych tu asi dlouho nevydržel.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zdeňku, přesně :-). Doufám, že se v dubnu uvidíme na harfičkování.
Čechu, děkuji.
To se mi líbíTo se mi líbí
No pokud to jen trochu půjde, tak rád. Vždycky potěší, když se z virtuální osoby vyloupne někdo skutečný. A ještě ten poslech k tomu… Jak Vám to vlastně dnes dopadlo? Sukces?
To se mi líbíTo se mi líbí
No já na tom spolupracuji z dálky (hlavní a nejdůležitější osobou je Nancy), takže jsem se vernisáže nemohla účastnit, protože do Chomutova bychom se dostali nejdřív tak kolem 8 večerní :-(. Ale pojedu se na výstavu podívat někdy o víkendu.
Teď se možná nechám přemluvit, abych na svatého Patrika hrála na recepci na Irské ambasádě – to už ale budu „těžkej profík“ :-).
Harfenické setkání spoluorganizuji mnohem blíže, takže tam budu určitě.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobrý den, co se týče kontroly ohnivé vody, tak ta se jim asi příliš nepodařila, když prý zemřelo asi 40 osob .
Ale jinak nechápu, proč se vůbec alkohol počítá mezi potravinové zboží, když z principu věci se jím nelze nasytit a nemyslím si, že jeho NEkonzumací může vzniknout lidskému tělu zdravotní újma . Tak kořením a přísadami samozřejmě také se nelze nasytit , jenže zatímco sůl doplňuje minerály potřebné v těle a ostatní koření zcela určitě obsahují minerály a látky pro metabolismus a organismus potřebné , tak alkohol, pochybuji . Navíc ve skutečnosti i ethanol je svým způsobem jed .
A ještě méně mi je jasné, jak může být potravinovým zbožím tabák , v podobě třeba cigaret, když to je vlastně pouhé nasušené „nějaké“ listí .
Z principu věci (hoření v ohni ) je jedno jestli je to listí rostliny tabáku, či listí z listnatého stromu .
Není mi totiž dost jasné, jak se lze nasytit dýmem a jakými pro tělo a život důležitými látkami doplňuje tělo a jeho metabolismus (onen dým) .
Dle mne je tabák asi taková potravina, jako jehličí a listí, jež mám na zahradě a to, jsa usušené , přidávám jej jako „biomasu“ na otop , kde při vysoké teplotě neškodně shoří, zatímco pálení na zahradě vydává hustý dým , jako tomu odpovídající počet cigaret , což neprovozuji .
To mi jen tak napadlo , jestli Nekonzumací těchto komodit o něco přicházím .
To se mi líbíTo se mi líbí
Já mám jisté pochyby o věrohodnosti diskutérů /zejména co se týká jejich předkládaného osobního profilu/, kteří jsou schopni napsat „protěžovat“.
S Petrovými názory mám jinak stejný problém jako s mnoha zdejšími: zdají se mi často tezovité a přemrštěné.
Mám raději jistou míru vyváženosti, schopnosti dívat se na společenské neduhy i očima druhého, ochotu řešit potíže bez okovů ideologie.
To se mi líbíTo se mi líbí
Třešínko, slovo „protěžovat“ by bylo asi to poslední, co by mi vadilo. Jinak souhlasím s tím, že tu máme všichni nějaký svůj problém s Petrovými názory. Nicméně trvám na tom, že i Petra je nám třeba. Nám i jemu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já mu to přece nevyčítám. Jen to posiluje moje podezření, že tu svůj obraz úspěšného vzdělance silně vylepšuje. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Bavore, já jsem přece neřekla, že „většina žen má větší zájem o kariéru než o rodinu“, ale říkám, že to není omluva pro jejich diskriminaci, čímž myslím, že je na pracovní místo přijat raději muž s nižší kvalifikací, než žena s kvalifikací vyšší, že za stejnou práci ženy často dostávají méně peněz (při srovnatelné kvalitě práce). Muži přece také mají zájem o rodinu, ne? Pokud Vám připadá spravedlivé, že se žen u pracovních pohovorů ptají na to, jestli chtějí mít děti, že je jim znemožnováno skloubení práce (žádné závratné kariéry, jen práce) a rodičovství a že stejné problémy se týkají i žen, které děti nemohou mít (nebo nechtějí mít), JEN proto, že jsou ženy, pak asi spravedlnost nevidíme zcela stejně. Pokud se zeptáte mladých párů (uznávám, většina z mých známých jsou vysokoškoláci, což není dostatečný vzorek) proč nezůstal s dětmi doma muž, odpověď je vždy stejná, muž vydělává více. A to i u rodin, které dosud děti neměly. Nikdo tu nemluví o špičkových manažerských pozicích. Mluvím o tom, že zatímco žena si MUSÍ vybrat, zda chce rodinu, nebo pracovní postup, muž si vybírat nemusí a má obojí. Také mluvím o pozici žen, které děti nemají a o tom, že i jako lékařka s obstojným platem jsem třeba já uvězněná na rodičovské, protože zaměstnavatel, byť to povaha mé práce umožňuje, ODMÍTÁ umožnit mi částečný úvazek. Odůvodnění? Pan primář nemá ČÚ rád, přesto je umožnil na oddělení dvěma mužským kolegům… V mém okolí je řada žen, pro které je udržení se „v oboru“ otázkou kontinuální praxe. Od půl roku věku dítěte byly tyto ženy (včetně mě) ochotné nastoupit na půl úvazek. Ochota zaměstnavatelů nula. Samozřejmě, že než děti odrostou do věku, kdy budou moci do školky, naši mužští kolegové budou už úplně jinde. Takže jakou máme volbu, buď zůstaneme s dětmi doma a zatímco budeme dělat paci paci, naši mladší kolegové vesele odatestují a budou mít o 3-6let delší praxi ve stejném věku, nebo si najdu chůvu a půjdu dělat do špitálu 56hodin týdně (noci, svátky, víkendy) a dítě uvidím jen večer v postýlce. Možná, že místo toho, abyste, pánové, vymýšleli výmluvy a důkazy, že diskriminace žen neexistuje, byste se raději mohli zamyslet nad tím, jak to řešit. Jak umožnit ženám, jako jsem já a kvanta vzdělaných žen kolem mě, aby se mohly věnovat oběma aspektům – rodině i práci, která je naplňuje. Vážně mám pocit, že plýtváte energií dokazováním, že to není problém…
Shrnu-li to, tvrdit, že je přijatelné přijímat na pracovní místa přednostně muže před ženami (jen proto, že jsou muži) a že práce ženy nestojí tolik, kolik práce jejího mužského kolegy je jako tvrdit, že je v pořádku, když vám v zahraničí donesou automaticky k snídani pivo a změnu odmítají, protože Češi přece pivo rádi. Je mi opravdu líto žen, které v této společnosti z nějakého důvodu děti nemají, ale doplácejí na to, že většina je má – tedy obtížněji shání práci, mají menší šanci na profesní růst a na vedoucí pozice (pokud nemají ostré lokty). To, že většina žen má zájem o rodinu neospravedlňuje žádný z výše zmíněných problémů. A to, že se to děje vám mohu potvrdit alespoň z vlastní zkušenosti a z příběhů mnoha mladých maminek kolem sebe. Gender studies nabízejí celou škálu přesných studií, nicméně předpokládám, že ty číst nebudete, protože to předkládají feministky (a kdo jiný by se s tím patlal, že…)….
To se mi líbíTo se mi líbí
PS: jen doplnění, já jsem si zjevně taky vybrala rodinu. Svého chlapečka miluju nade všechno. Přesto mě moc mrzí, že jsem se 6 let na vysoké škole dřela z kůže (ke studiu s výborným prospěchem jsem ještě měla souběžně dvě práce: učila jsem fyzioterapeuty anatomii a pracovala jsem jako lektorka angličtiny v soukromé agentuře, občas jsem si přivydělávala hraním s kapelou), abych pak musela léta (3-6, uvidíme) intelektuálně hnít doma. Moje práce mě baví a inspiruje, na rodičovské mi chybí, i když si čas s dítětem pochopitelně moc užívám. Pochopte, nejsem „kariéristka“, ale vadí mi, že nemůžu současně pracovat a mít děti, a že jediné, co tomu brání jsou předsudky a neochota. Toliko moje osobní vyznání :-), doufala jsem, že konkrétní příklad Vám situaci vykreslí lépe než obecné žvanění.
To se mi líbíTo se mi líbí
POKUD přispivatel neuráží a není jeho prvotním cílem jen provokovat je každý jiný názor přínosem,on opravdu pohled z levicové nebo pravicové perspektivy je značně rozdílný,s toho pak pramení ostré střety…………pokud je to o názoru je to scela ok……….pokud možno se vyhýbat osobě i když vždy to scela nejde.
To se mi líbíTo se mi líbí
Hairyfish napsal:
21.2.2013 v 17:29
ON TO PROBLÉM JE,a nemyslím že většina mužů řiká že to problém není…………..spíž ho nikdo nedokáže řešit,podle mě nikdo nebo spíše vijímečně se dá skloubit kariera a spokojená rodina.Podle mě je to tím že chlapy rodit nemohou,ve své podstatě lidstvo se pokouší jít proti přírodě.NECHÁPEJTE TO že sem zastáncem aby žena byla putka a starala se o domácnost.
Ale zakonitě podmínkami této společnosti vždy bude žena postavena dítě nebo kariéra.
A TO JE ZAČÁTEK TEN stav kdy ve vás roste nový život a ta bolest když jde na svět……..to pouto stím vytvořené se prakticky nedá nahradit.PROSTĚ VTOM mateřství a v prvních rocích života dokáže ženu nahradit je zlomek mužů……………..Vy jste prakticky popsala vše to špatné…….bohužel myslím že společnost nikdy nedokáže nastavit ty podminky tak aby vyjimečné ženy nebyli většinově postaveny před pravě hamletovskou otazku byt či nebýt…………..kariera nebo děti……….zkloubit to tak aby oboje bylo stoprocentní jde jen při dosažení mnoha faktorů………ano nejsložitější faktor v tomto sou muži……………ALE ZDE neberete v potaz to čím sou přírodou okradeny nebo ušetření……….to z jakého uhlu se nato koukáte.
Feministky jsou zase ten druhý pol toho špatného řešení……………určitě by se dalo plno věcí zlepšit ale vyřešit to nikdy nepude oto více ve společnosti kde sou řazeny peníze jako to nejduležitější………..už to že minimálně rok vypadnete stoho koloběhu,navíc s rizikem že se rozhodnete se věnovat dele dítěti………….to ve společnosti tohoto typu malokterý podnikatel bude ochoten riskovat……….nemluvě když třeba chcete více dětí………..pochopte že souhlasím stím co jste napsala ale nevzala jste uvahu toho rubu…….to jest partner třeba zrovna tak abiciozní….kdo couvne?podnikatel a ty rizika co to přináší jemu…………………..uplně to nikdy nevyřešíte………vždy ta volba bude
To se mi líbíTo se mi líbí
ještě bych se chtěla pozastavit u věty „kdo couvne?“ To je přece každého individuální věc. A ano, úplně se to nikdy nevyřeší, ale nemusí to být postaveno tak, že si jeden z parnerů bude muset vybrat ve stylu vše nebo nic a …. opakuji, neomlouvá to znevýhodnění bezdětných žen…
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi jsem se nevyjádřil dost přesně. Já nejsem zastánce upřednostňování mužů před ženami. To ani omylem. Já jsem jenom chtěl upozornit na to, že spousta žen se chce více věnovat rodině než kariéře. A tady mám na mysli kariéru takovou, jak si ji většina z nás představuje.
Takový chlap, jako je váš manžel, je i můj syn. Snacha v době mateřské studovala VOŠ a on se také dokázal o syna postarat tak, že jí umožnil úspěšně vystudovat. Takže rovnost ano. Ale v tomto případě rovnost i dle ochoty ji vyžadovat. Snad už mi lépe rozumíte.
To se mi líbíTo se mi líbí
Rozumím Vám. Samozřejmě by měl každý mít možnost si věci zorganizovat tak, jak mu to vyhovuje (a ani já ani feministické organizace neříkáme nic jiného). Bohužel „argumentace mateřstvím“ často vede k tomu, že je reálný problém diskriminace smeten ze stolu. Místo aby se řešilo, jak ženám pomoci ke zlepšení jejich pozice na trhu práce a zlepšení jejich možností skloubení práce a rodiny, se neustále jen poukazuje na to, že vlastně se s tím nedá nic dělat a jsou používány klamné argumenty, proč to ani není potřeba… Tedy nejde o extrémy, jde o normální ženy v každodenním životě. Poukazováním na extrémy jen znevažujete existující problém mnoha mnoha žen.
To se mi líbíTo se mi líbí
Další důvod využívat potenciál žen je tady http://www.novinky.cz/ekonomika/293989-polovina-ceske-populace-nepracuje.html 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Zřejmě si dnes rozumět nebudeme. Já nemám nic proti ženám, nic proti jejich rozhodnutím a vůbec nepodporuji jakékoli jejich omezování čímkoli jiným než jejich vlastní schopností a ochotou. Tu ochotu zdůrazňuji právě proto, že ne každá žena chce jít výše v situaci, kdy má doma malé dítě. Ale pokud chce, nemělo by existovat nic, co by jí bránilo. Ještě je to špatně?
To se mi líbíTo se mi líbí
Vždyť spolu souhlasíme 🙂 . Psala jsem, že by měl každý mít možnost si vybrat, jestli chce nebo ne. A naprosto souhlasím s tím, že takto postavená volba jě něco úplně jiného. Jen podotýkám, že skutečnost je jiná a omezení je nyní na druhé straně. Přece to, že říkám, že by ženy měly tu možnost mít není to samé, jako kdybych říkala, že ženy by měly mít povinnost pracovat…
To se mi líbíTo se mi líbí
Hairyfish napsal:
21.2.2013 v 18:04
a že jediné, co tomu brání jsou předsudky a neochota.
A zde nemohu plně souhlasit určitě s 50 procent je to zaběhnutý stereotyp,předsudky neochota ale s 50 procent je to to co těžko mužete vyřešit,nebo to nazvat tou větou nahoře.Ano příroda VÁM VTOMTO OHLEDU NĚCO DALA NĚCO VZALA…………JAKO kdyby muži si stěžovali že nemužou mýt takové pouto prostě je to tak
To se mi líbíTo se mi líbí
Táto, máte ve spoustě věcí pravdu. Ale jinde to funguje. Mám manžela cizince, v jeho zemi se ženy do práce běžně vracejí (třeba jen na jeden den v týdnu) již po šestinedělí, aby zůstaly v kontaktu s oborem. Je to tam individuální, ale pokud žena chce, zaměstnavatel jí práci umožní. Tím, že budeme dokola pořád opakovat, že to nejde, se nikdy nic nezmění. Ano, ženy rodí děti a v prvních týdnech života jsou zcela nepostradatelné. Ale můj manžel od prvního týdne, kdy byl malý doma, ho uměl přebalit, vykoupat, nakrmit odstříkaným mlékem z lahvičky. Naučil se to pro případ, že by se mi něco stalo a zůstal by s děckem sám. Se synem má plnohodnotný vztah, stará se o něj skoro vždy, když není v práci, nesmírně ho to baví a dokonce se přiznal, že lituje, že s malým nemůže trávit více času. To, že se rodiče v péči během týdne prostřídají, je v řadě zemí také normální. Prostě muž tam není jen od toho, aby dítě splodil, ale věnuje se, stejně jako matka, i péči a výchově. Podle mě tím dítěti prospěje. Nikoho k takovému modelu nenutím, ale měl by být umožněn těm, kteří o něj mají zájem. Řešení existují, jen se tím skoro nikdo nechce zabývat. A ještě jednou opakuji, že to, že většina žen děti má, by nemělo být odůvodněním diskriminace těch, které děti nemají.
To se mi líbíTo se mi líbí
ALE VŽDI TO PÍŠU……….nejduležitější je partner,co si budem namlouvat ono starosti kolem dítěte zvláště v se spojením s exponovaným zaměstnáním co třeba znamená praci přesčas,služební cesty často vedou ke skřípotu…………já souhlasím s mnohým………ale vtéto společnosti stím pojetím chápaní to vidím velice problematické………..jen sem stím chtěl říct že vždy bude žena postavena před diléma…………jen sem stím chtěl malinko oponovat nad tou větou co mu vylunula stoho prvního co jste napsala pak naplno……………….a že jediné, co tomu brání jsou předsudky a neochota.
A STÍM NEMOHU SOUHLASIT………to byla podstata mé reakce,trochu to vidíte i když hodně oprávněně jen s jednoho pohledu………….je to velice složité i když plno věcí by se dalo zlepšit,neumím si přestavit co popisujete že jinde exzistuje………třeba oba manželé doktoři onemocní dítě………..a ted oba se budou střídat……….ted budete myt dítě které často marodí…….jak dloho budete exzistovat bez problému………oto víc když budete zaměstnanec………nakonec stratíte praci oba
To se mi líbíTo se mi líbí
V mém případě je to skutečně primářova neochota nabídnout částečný úvazek (ačkoli to je nejen možné, ale dokonce přínosné pro oddělení). Takže nezáleží jen na partnerovi, ale i na spolupráci zaměstnavatele apod. Je to celospolečenský problém.
Jinak samozřejmě se bavíme o standartních situacích, tedy o rodičovské dovolené, ne o starším dítěti, které marodí. To, jakým způsobem si rodiče domluví střídání se je samozřejmě na nich. Stejně tak se střídat nemusejí a mohou zvolit jinou formu (hlídají babičky, Praha 4 nabízí sponzorované hlídání dětí, soukromé hlídání nebo předškolní zařízení atd.).
Táto, jinde tohle skutečně funguje. Maminky pracují a starají se o děti. Smaže se tak i jejich absolutní existenční závislost na muži (ta vede k existenční nejistotě „co když se manželovi něco stane“, k tomu, že ženy setrvávají v dysfunkčních vztazích apod.) Je to jedno s druhým. Ano, pro malé podnikatele jsou ženy nevýhodné, ale diskriminace na základě pohlaví se nevyhýbá ani velkým finančním kolosům, které by zaměstnávání žen nijak nepoložilo. Věřte mi, že se to snažím vidět z více úhlů. Zde publikuji ty argumenty, které ještě nezazněly.
To se mi líbíTo se mi líbí
Při studiu na VŠ jsem si také přivydělávala činností, která se zrovna naskytla. Krom provázení zahraničních turistů, také opatrováním dětí, nebo starých lidí, pokud rodina odjížděla na dovolenou, nebo onemocněla. Ale dětí ponejvíc. Pokud se žena rozhodne pro dítě, má mu dát všechno. Jestli se někdy vdám a budu mít děti, tak si dobu, kdy mě budou potřebovat, budu užívat.
Ta doba je nevratná a nádherná. Ještě teď slyším maličké uplakané nešťastníky, jak s prosebným výrazem chtějí maminku. A pak, když si na mne zvykli, tak jsem odcházela a násilím mi je trhali z krku. A ještě je trestali křikem. Také mám dobré zaměstnání, ale jestli se mi podaří založit rodinu, tak ona bude tím prvním, a nejdůležitějším. Nezlobte se, že to píšu, ale zaměstnání ( třeba na půl úvazku ) a splnění mateřských povinností, přitom být dobře naladěnou, neuštvanou mámou, tak to nevím, zda se zvládne. Mateřinky i jesle mají zásadní vadu. Děti tam hodně stůňou.Možná, že budete šťastná vyvolená, jejíž dítě bude odolné. Ale já měla tolik práce, jako student, právě pro množství těch dětiček nemocných. Pak budete mít ještě na krku naštvané kolegy, že vás budou neustále zastupovat a šéfy, že to musí neustále řešit. V tom ostatním, ohledně platů máte pravdu.
V sobotu dopoledne jedu do Chomutova na harfičky. Byla jsem domluvena s jedním hudebním maniakem, že pojedem dnes, ale ačkoli celý týden žebrám o půl dne dovolené, tak se mi jí nedostalo. Hudební maniak jel sám.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, každý to máme jinak. Při rodičovské jsem se pustila do řady soukromých projektů, syna občas někdo hlídá a je to úplně v pohodě. Já si vyčistím hlavu, ukojím potřebu dělat něco hlavou a nabiju baterky na doma. Rozhodně nemám ani já, ani moje rodina a přátelé pocit, že synkovi nedávám to nejlepší (netahám ho aspoň po kavárnách a obchoďácích, ale věnuji se konstruktivní činnosti :-D). Naopak, být chvílemi sama sebou (a nejen matkou) mi strašně pomáhá být doma dobře naladěná.
Hudební maniak mě nadchl :-). Sami se tam také chystáme, vernisáž bohužel nebyla v mých silách. Nancy totiž původně myslela, že bude až v sobotu, což by bylo ok, ale nakonec padl čtvrtek… Každopádně moc díky za zájem :-).
To se mi líbíTo se mi líbí
Debata mne zaujala. Mám za sebou leccos. Byla jsem podnikatelka se zaměstnanci, poté nemocná a v podstatě nezaměstnatelná osoba, živená manželem, dokud jsem vydělala aspoň na to pojištění. Sedávala jsem potom hrdě na pracáku, šťastná, že jsem rodině ušetřila osmnáct stovek a dokonce osm dostávám… A Romky se chytaly za hlavu, že je opravdu zle, když JÁ nemám práci. Potom jsem našla a vedla jsem lidi, ale rotože jsem nechtěla dělat křivárnu, tvrdě postihnutelnou ÚP, na níž jsem dále upozornila šéfstvo, odešla jsem. Následovala nezaměstnatelnost z důvodu špatných referencí až z kraje(známosti zhrzeného nadřízeného), práce na půl úvazku, začátek studia a potom silný nový šéf na to hlavní, co nyní dělám a odborně rostu a remcám do výuky se znalostmi z praxe. Jsem ráda, že jsem navzdory místy drsné chudobě (první plat s celými třemi tisíci jsem štěstím obrečela, v r.2005) byla víceméně doma pro děti. Ty již několik let bystře srovnávají domácí luft s tím, co vidí kolem. Jsem ráda, že jsem při té neschopnosti fyzické udržovala přehled, dělala i dobrovolnickou práci v osvětě. Dnes mne rodina drží a zajímá se o mé plány, mám několik silných fanoušků velmi blízko sebe. Mně čas neutekl, naopak mi pomohl, ale dětem jsem dala víc, než v co jsem doufala.
Takže stručně: jako podnikatelka jsem všem ženám doporučovala, aby byly zaměstnanci. Mají nemocnskou, paragraf na nemocné dítě, sociální dávky. Když jsme byli oba podnikatelé a stala se katastrofa, já ještě nevydělávala, živitel umíral, měli jsme až po dvou měsících teprve 300 na dítě, jinak nic. Jak byl muž schopen podpisu, měl na firemním kontě cca 3500, za poslední měsíc jsme vraceli. Na měsíc jsem uklízela v Německu(hodný člověk mi přenechal místo, ale pak byl někdo zajímavější a konec), rozjížděla zoufale svou živnost, vařila skoro z vody… Neptejte se, kdy jsem spala. Dále jako podnikatelka jsem si vědoma, že pokud jste malí, jste na odstřel, leckdy vám sousedi „nedají vydělat“, kdybyste měli snové podmínky a chování k zákazníkům ze staré školy. Taky jsem jako Petr umožnila pracovníkům leccos, ještě po letech mi paní říkala, že jsem byla nejlepší zaměstnavatel i v rámci socíku. Zkrátka jsem věděla, že potřebuju, aby kvalitně dělala a potřebuju právě tu a tamtoho. Zato okolí kouká, kde jsme na co mohli vzít a pod. Viděla jsem zanikat hodně podobných živnostníčků, i těch větších. Všichni jsou enbo byli nesmírně stateční, pracovití, pracovní čtrnáctka u nás žádný problém. Dodnes si neumím představit dovolenou na 14.dní.
Ano, žena by měla být tahounem rodinného hnízda, ale ne slepičkou bez zájmu o okolí. Dá se být činorodá v okolí. Na místní úrovni to tak mnoho žen dělá. Výborné starostky máme -a jít výš – to asi jak se která cítí, já tedy ne. Možná mám štěstí, že jsem tam, kde není nic zmeškáno, naopak.
Když bylo jak, sponzorovala jsem, podpořila. Podnikání není o hrabání peněz, ale také o tom, že vidíte, co je důležité. Občanská společnost se středním stavem se tomu říká. Dejte to státu a ten vymyslí s-kartu, aby si nahrabalo pár jedinců…
To se mi líbíTo se mi líbí
Tady nemám, co bych dodal. Jen to, že sám, jsa OSVČ, mám občas (zvlášť v současném svinstvu) také hluboko do kapsy.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám pocit, že lidé, kteří jsou takto samostatní, dokážou lépe cítit, jaká další pomoc komu je vhodná, únosná nebo rozmazlující. Jsem pro lecjakou podporující věc, ale potřebuji znát smysl. V mnoha věcech, které se tu ze sociální sféry kritizují, smysl vidím. A vím dobře, nakolik mohlo být jinak a líp, kdyby se neroztáčely miliardy, ale fungovala skutečná práce s lidmi a práce složek, které si platíme. Poukazování na zneužívání dávek bylo značně sprostým argumentem u mnoha skupin. V době, kdy už fungovala kontrola a navíc se mlčí o tom, že příspěvky postiženým a starým byly co do množství podhodnoceny a úředně omezovámy. Když umřel člověk se IV, stupněm (12000), aspoň II. (4000) mohli dostat tři jiní lidé (r. 2009)… Snížil se I. stupeň, aby ho mohl brát kdekdo s hůlkou, ze 2000 na 800. Jenže ani ten jen tak senior leckde nedostane,i když už kupuje pomoc od pečovatelské služby v rozmezí větším. Jak jsem bytost hodná, těm všem, politikům, co jim ještě huba neupadla, přeji závislost na pomoci státu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nemůžu se nadchnout pro těkavé přelétání mezi mnoha zaměstnáními, pokusy o podnikání, nezaměstnaností, mezi tím levou zadní péče o dítě. Asi jsem moc starý. Vím, tady se hovoří především o ženách, je možné že i proto to vidím jinak. Jeví se mi jako lepší varianta ona socialistická, rádoby líčená jako uhoněná, žena mající své jisté zaměstnání, nebojící se vzít si volno na cestu s dítětem k lékaři, volno na ošetřování dítěte v době jeho nemoci, kterou šéfová klidně poslala domů dřív když děcko odjíždělo na tábor nebo přišlo domů ze školy s teplotou, vybírající si dovolenou podle své potřeby, zůstávající doma s dítětem tři roky nebojíc se, že přijde o místa nebo alespoň o pozici, žena která když dítě mělo čtyřicítku nejezdila s ním na kilometry vzdálenou pohotovost, ale zavolala lékaře z pohotovosti na návštěvu, ve třech létech dítěte nastupující do zaměstnání s jistotou, že školka dítě přijme a je to zadarmo, žena neživící svého muže bez práce, žena nezoufající že nemá na zaplacení školních nákladů svého nadaného dítěte ….
Vím, že tohle ne každý zná, ví, že někdo ani nechce vědět. Je to třeba připomínat.
Vím, mnozí tohle už ani neví, neznají, mnozí nechtějí znát. Sluší se to ale připomínat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ty poslední věty jsou dvakrát, zmizelo to a zase se „samo“ vrátilo po napsání podobného …
To se mi líbíTo se mi líbí
Petřepavle, troufám si tvrdit, že Witch si tyhle podmínky pro život nevybrala. To, že to zvládla je obdivuhodné a je asi fakt tahoun. Včetně toho, že byla ochotná kvůli svým principům raději z místa odejít, než se podílet na bezpráví.
To, že některé věci fungují, jak ste popsal, nemusí nutně být jen v socialismu. Jsou země, které mají k socialismu daleko, ale v pracovně právních vztazích jsou schopné udržet korektnost, ke které patří i vycházení vstříc matkám – prostě je to součást kultury a často je to v zákonech. Prostě bez regulace to nefunguje, protože to pro zaměstnavatele prostě výhodné není….
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji Vám. Někdy sama nevěřím, že tohle fakt je zrovna za mnou 😉 Hm, PetrPavel asi nezažil zášť v kolektivu hodně ženském, když „mladý“ pořád byly s dětmi doma. Také se totiž odmítaly absolventky gymplu nebo mladé matky, když hledaly práci. Což vím přímo od lidí, co byli do tohoto procesu zapojení. Ze známosti se ale občas naopak místo vytvořilo… Ano, opustit místo v práci velmi milované bylo těžké. Ale na druhou stranu, když jsem ještě po letech slyšela od nových řadových pracovníků „jé, vy jste ta vedoucí, co podle ní ještě děláme to či ono“ bylo fajn. I formální zadostiučinění se konalo. Před dvěma lety mne požádali o poradenství, jak to postavit na nohy… I dobré konce existují 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Co to je zášť v ženském kolektivu (teď snad neexistuje?) proti tomu, když se žena bojí zůstat doma s nemocným dítětem, když se bojí jít s ním k lékaři, když nemá šanci s dítětem opustit nevalné zaměstnání poněvadž ví, že jinde ji nevezmou.
Zkušenost z rodiny.
Witch, to Vaše „..což vím přímo od lidí…“ je typické pro hodnocení předlistopadové doby. Nechci-li plakat, musím se smát 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Smějte se – mimochodem, co Vám říkají „trhači norem“? Byli i na začátku zdejších montoven. Dnes se zvýšily normy tak, že je problém to stíhat, ovšem za nižší peníz. Proč myslíte, že ženy přestaly kojit, i když jim zákoník práce celou dobu zaručoval přestávky na kojení a dítko v jeslích po ruce? Protože měly moc pauz, bylo jim tvrdě doporučováno přejít na flašku. Nebudu Vám tu přece říkat své osobní zdroje. Kdo mne zná (např. Tata ví, že opravdu vím), rozumí. Kdo nechce, ať si holt dál nepucuje své zkrášlující brýle.
To se mi líbíTo se mi líbí
Popsala jsem cca 18 let života. K jistotám dříve:za socíku jsem byla nezaměstnaná (následování manžela) a vnucovali mi pobyt v domácnosti, protože na poloprázdném pracovišti půl roku čekali na to, jestli nastoupí absolventi. Nesměli přijmout ani vysoce zkušeného pracovníka, protože měl praxi. Tabulky, holt. Ani OV KSČ mi nepomohlo a tak jsem nakonec měla štěstí. Uvolili se mne totiž vzít na brigádu (nezaměstnaní neexistovali= žádné peníze. Ani když jsem doložila, že nikde není místo= nebyly žádné možné dávky) a jakmile jsem viděla ten bordel tam, přece jen jsem nakonec byla vděčná, že jsem do něj nespadla. Objevila se jiná práce, skočila jsem po ní, využili mé kvalifikace a ještě jsem si ji zvedla. Svaté tabulky přestaly platit měsíc poté… No a za pár let jsme se potřebovali odstěhovat a začalo, co jsem popsala. Dnes vím, že by to na starém místě nebylo lepší, spíše naopak.
To se mi líbíTo se mi líbí
No já a některé maminky v mém okolí máme přesně opačný problém, tím, že přicházíme o veškerou praxi v oboru (nedobrovolně), ztrácíme možnost se dále kvalifikovat a alespoň se částečně kvalifikačně vyrovnat mužským kolegům. Teď nemluvím o ambicích na povýšení, ale o tom, že socioložka, pracující marketingová poradkyně, bude po 3 letech, kdy byla plně doma s dítětem, ve svém oboru nezaměstnatelná, ačkoli dosud odváděla neuvěřitelná kvanta práce a je rozhodně inteligentní a schopná. Stejně tak je tomu u jakékoli mladé ženy, která pracuje v prostředí, kde je dostatek mužů. Prostě se stanou ve svém oboru nezaměstnatelnými, chybí jim praxe, ještě k tomu mají děti, které mohou marodit, což se firmě přece nevyplatí, a to je hlavní kritérium současné doby.
Asi se shodneme na tom, že ženy práci potřebují k zajištění své existence úplně stejně jako muži. Znám hodně matek samoživitelek, otců samoživitelů je jako šafránu. Přesto to ženy na trhu práce nemají nijak lehké, naopak mají menší šance, vydělávají méně atd atd. Narození dětí totiž omezuje jen je, muže vůbec – mužův zaměstnavatel by to ani nemusel zaznamenat, kdyby to muži nehlásili kvůli daním. Takže co kdyby musel zaměstnavatel muže otce pocítit váhu toho, že se zaměstnanec stal otcem? Když to dovedu ad absurdum, řekněme, že by musel muži otci buď umožnit pracovat na 1/2 úvazku za plnou mzdu nejméně 3 roky od narození dítěte, nebo dát několik měsíců placené dovolené, nebo by mu musel měsíčně 3 roky dávat dvojnásobnou mzdu, když manželka musí zůstat doma – to by platilo i pro případ, že je starří dítě nemocné a matka s ním je doma (prosím, berte to jen jako příklad vycucaný z prstu)? Jak by to změnilo pozici mužů na pracovním trhu? Jak by se změnila diskriminace podle pohlaví? Jak výhodný by pak muž oproti ženě byl? Jak jsem řekla, jde o příklady ad absurdum, ale mysím si, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak tu velkou nerovnost, kdy všechny nevýhody rodičovství padají na ženy, trochu zahladit.
Jinak z toho, co tu zaznělo vyplývá ženy na jednu stranu, podle mnoha jsou hlavním jedincem zodpovědným za starost o dítě, na druhou stranu jejich jediné hmotné zajištění je buď almužna od státu nebo spoléhat se na partnera (co když parter rodinu opustí nebo zemře?). Jak to nazval jeden bystrý novinář, rodičovská je pro ženu „existenčním thrillerem“. Vůbec nechápu, jak to samoživitelky dělají, ale ty, které to samy zvládnou si zaslouží hlubokou úctu!
Pokud jde o čas strávený s dětmi, jako v jiných věcech platí, že nezáleží tolik na kvantitě, jako na kvalitě. Manžel měl jako malý chůvu, protože jeho maminka se z kvalifikačních důvodů vracela do práce už na konci šestinedělí – na malinký úvazek. Osobně si myslím, že to je trochu přitažené za vlasy, ale pro ni to byla nutnost, právě proto, že kdyby vypadla úplně z práce, stala by se nezaměstnatelnou. Nicméně manžel je jedinec normální, není deprivovaný a s rodiči má také úplně normální vztah (berte to klidně jako vyjádření psychiatra :-D). To prostě nezáleží na tom, jestli u výchovy rodiče pracují nebo ne, ale na osobnostech rodičů, na příkladu jejich vztahu a na tom, jak se oni sami k dítěti a před dítětem chovají. Když jsou u nás matky s dětmi doma a v jiných zemích třeba ne, proč nemáme mnohem menší výskyt psychických poruch „neurotického“ okruhu, oproti těmto zemím? Nemyslím si, že pouhá přítomnost matky je pro dítě to nejlepší (často je naopak škodlivá, jak jsem se na stáži na dětské psychiatrii denně přesvědčovala :-)).
Můj manžel a jeho mladí kolegové v práci, kteří mají malé děti, skoro všichni litují, že nemohou být více s rodinou. Rádi by částečně převzali starost o děti, kdyby to neznamenalo poměrně významné zhoršení finanční situace rodiny. Manželky mají problém se vrátit alespoŃ částečně do práce, muži mají problém s mírným snížením úvazku. Bohužel je to nastavené tak, jak to je.
Prosím omluvte moji rozvláčnost, ale napadlo mě, že lidé vlastně za tím, co píšu často vidí „feministické kariéristky“, které své děti nenávidí. Ne, roli hraje existenční nejistota, závislost na partnerovi i osobní nastavení ve vztahu k práci (někdo pracuje jen proto, aby vydělal, jiný ve své práci vidí i jiné hodnoty) a touha po vlastním rozvoji.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tohle všechno je na delší debatu a velmi dobře Vám rozumím, protože jsem na mateřské taky koukala, abych si udržela kontakty a pod. K tomu, co říkáte o stáži, také nemám pochyby – tady se právě promítá už ten nezájem státu o zdravou a funkční rodinu. Já osobně bych nejvíc preferovala manželství a vztah dlouhodobý, který dá dětem základní jistoty hnízda. Do psychiatrických ambulancí lidi a děti vhání také systém, který ignoroval dění v rodinách a vůbec nedostatek různé pomoci lidem. Nejde o čas, jak píšete, ale o to, nakolik kdo umí pro děti a s dětmi být, nakolik se jinde ventiluje, odpočine… A už vůbec chybí jakákoliv psychoopora a podpora, což se projevuje i v té sebevražednosti. Kdybyste se koukla na mapu, jak třeba jsou krizové linky po Čechách, tak půlka obyvatelstva nebo ejště víc ani tohle nemá… 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano situace se u nás výrazně zhoršuje. Objevuje se více sebevražd motivovaných existenčně, mám za to, že stoupla sebevražednost seniorů. Podnikatelé i zaměstnanci žijí v ohromné nejistotě, co jeden den platí druhý den už platit nemusí. Vymahatelnost práva se blíží v naší zemi nule, na psychiatrii končí i zdraví lidé neschopní tento tlak ustát. Úplně všechno bych neviděla jen jako chybu státu, lidé totiž nejsou připraveni pomáhat ostatním, což dokazují případy od záchranky – na emergency jsme to měli denně. Pacient přivezen po epileptickém záchvatu a nejen, že mu nikdo nepomohl, ale ještě ho okradli apod. Přitom za neposkytnutí pomoci hrozní trest tuším až 2 roky pro nezdravotníky a ař 3 roky pro zdravotníky! – takže regulace je, ale stejně je naprd. Na druhou stranu stát opravdu všechno nespasí, ale pokud regulace přinesou alespoň částečné ztížení terénu sociopatům, tak jen víc regulací….
To se mi líbíTo se mi líbí
Chápu Witch, ti lumpové komunističtí Vám nevytvořili místo v kdejakém zapadákově přesně odpovídající Vaší kvalifikaci a vaší potřebě naplnění … Vážně, hrůza.
To dnes na Vás čekají s otevřenou náručí, nejlépe v Ústí, Broumově apod. A aby jste nemusela pod most, dají Vám tři tisíce podporu. Že nejlevnější bydlení je za tisíce čtyři? Váš problém!
To se mi líbíTo se mi líbí
No PP, asi na to Hradčanský náměstí budete muset. Sejdem se tam na gulášku. 😀
http://www.novinky.cz/domaci/294076-zeman-proti-podpisu-smluv-s-cirkvemi-premier-mel-vyckat-na-verdikt-us.html
To abychom stvrdili, co psal J.X.Doležal v Reflexu. Že S. volili L I D É, kdežto Z. lid.
(Určitě se ptáte jak to, že ten šajsblat čtu. Sebral jsem ho dnes v nějaký čekárně. Je to výživný čtení, fakt)
To se mi líbíTo se mi líbí
Už mám Slime v kalendáři 8. březen zatržený. Oslavíme tam zároveň MDŽ. Už si dělám místo na gulášek a na párky 🙂
Jak že to psal ten feťák? Že K.S. volili ti z LIDEM? Aspoň jednou má pravdu.
To je teď nějaký trend brát časopisy: já jsem taky minulý týden sebral v čekárně u lékařky časopis pro bytová družstva, psali tam o regulaci topení a na začátku dlouhého článku varovali, že ta nic neušetří. To vím taky, a proto jsem si to chtěl přečíst doma celé a argumentovat článkem našemu vedení družstva o zbytečnosti už schváleného zadání na regulaci ÚT za milion (schváleno na schůzi přítomnými 20-ti členy fanklubu vedení z 80-ti členů). . Tedy zbytečnosti pro nájemníky. Oni a vybraná firma vydělají. Jenomže na konci zase tvrdil autor, že to je potřebné, ale od jejich firmy. Výživný čtení.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak se dívám na Ostře sledovaný a právě přijel nějakej ten říšskej inspektor (Brodský) a školil je o tom, jaká je koncem r. 44 situace Velkoněmecké říše.
„Situace je nadmíru příznivá“.
I blikl mi v hlavě ten blbec Igor Němec, jak stál v televizi nad Čertovkou řvoucí jako Niagara a říká. „Situace je nadmíru výtečná“. (není on filmovej fanda?)
Takže jako ve Švejkovi. „Posledně jsem vám říkal,Matějko, že největší blbec je starosta v Čerčanech, ale podle tohohle berichtu ho přetrumfl starosta z Prahy.
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Igor Němec, to je ten co teď vede Úřad pro ochranu osobních údajů, a který udělil Lence Bradáčové pokutu pět milionů za zveřejnění výše platů na jejím úřadu?
Kdepak, ti řízci z ODS jsou nenapodobitelní.
To se mi líbíTo se mi líbí
ˇMyslím, že tohle jste už přepísknul. Witch si nestěžuje, jen popisuje situaci, jaká byla a jaká je. A v lecčems mám podobné zkušenosti. Ač muž, i já jsem se potkával se záští a závistí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky. Kdo chce rozumět, co jsem napsala, ten rozumí. Narážela jsem na více absurdit a sprostostí ve slavném socíku a nestydím se přiznat, že tobylo navzdory tomu, že jsem byla vyznamenaná svazačka. Chtěli jsme tehdy dělat něco, co má smysl, když už jsme tam byli. No, postupně nás to přešlo. Realita byla dost tvrdá. A to mne vychovávali k uvědomělému budování… Jojo, tím spíš koukám kolem sebe a snažím se spíš dělat než jen remcat.
To se mi líbíTo se mi líbí
PP…………..MARNĚ SI LÁMU hlavu jak jste mohl volit ODS,,,,,,,,,,,,,,PROTOŽE TO CO ZDE ,,myšleno internet,, dost často předvádíte mi hlava nebere,hlavně teda čím si Witch zasloužila takovou reakci……………..proboha spamatujte se vždit začínate byt stejný jako garda Štětinovská jen s obraceným známénkem,respektujte i jiné zkušenosti,to že někdo popíše jinak než vy jste zažil ještě neznamená respektive nedává příčinu k takové ironii.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jak jsem „tato“ v roce 1992 mohl vědět to, co vím až tak od roku 1994 dosud?
Takový geniální stratég a znalec „vlk“ je volil ještě v roce 2006 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Vidíte to, chlapci, jaký má levice v Čechách rezervy?
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/294131-slovensky-premier-robert-fico-udelal-vic-kliku-nez-elitni-vojaci.html
To se zas bude Groesling pyšnit
To se mi líbíTo se mi líbí
Přátelé, manžel mě upozornil na skvělý kus od George Carlina. Je to trochu rychlejší a ostřejší angličtina, ale kdo si na to troufne, určitě neprohloupí. George Carlin je (již zesnulý) amreický komik s řízným, ale velmi lidským smyslem pro humor :-). http://www.youtube.com/watch?v=DS0E2-fsUoA
To se mi líbíTo se mi líbí
Vášně utichly a je čas i na mou reakci 😉
Nejprve upřesnění. Nedomnívám se, že bych byl fenoménem a ani že by měl být mému diskuznímu příspěvku věnován samostatný článek. V každém případě si ale myslím, že by měla být věnována pozornost názorům, které sdílím a které považuji za správné.
Nicméně autorovi článku děkuji.
Původně jsem chtěl reagovat na většinu diskuzních příspěvků. V době vkládání této mé reakce jich je 55 a to je ne nemožné, ale obtížné a zaručeně by to bylo nepřehledné.
Zavrhl jsem i možnost jako reakci sepsat článek na svém blogu. Psát na svém vlastním blogu o svých postojích považuji za zbytečné, protože jsou v něm.
Odpovědi na možné otázky a na to, jaké mám postoje na něm zajisté naleznete. Není to reklama, ale, řekněme, pravicová osvěta.
Víte, vážení diskutující, libertariáné, ke kterým mám asi nejblíže, vážně netouží po ulicích na kterých se povalují umírající nezaměstnané matky u kterých sedí jejich plačící děti, v hadrech, které nalezly u popelnice, kam je vyhodil zhýralý kapitalista. A dokonce je ze svých zpoplatněných ulic nechceme ani vytlačit pod soukromé mosty.
A pokud vám něco podobného někdo někdy řekl, nevěřte mu, je to lhář.
Uvedl jsem, že odpovědi je možné najít na mém blogu Odvěci II.. Rozhodně ne všechny a ne na vše.
Přesto a nebo právě proto si na závěr dovolím několik poznámek k některým diskuzním příspěvkům.
Petrpavel
Nemusíte být mezi nějakými procenty. Jde o to mít možnost volby, svobodného rozhodnutí. Pak je úplně jedno mezi jaká procenta kdo patří a je-li vůbec třeba takového dělení.
Občan
Jedno přísloví říká, že podle sebe soudím tebe. Víte Občane, mě by nikdy nenapadlo se ušklíbnout nad nějakou prodavačkou, účetní a nebo zdravotní sestrou, jak píšete.
Píšete, že příznivci laissez faire, dle Vašich slov „odmítají existenci a potřebu sociální soudržnosti, solidarity. “ To není pravda. Buď o tématu nic nevíte, nebo toho víte málo a nebo jste jednoduše lhář. (Nehodící se škrtněte)
Uvedené neodmítám, vznikne-li na základě dobrovolné volby. Pokud mi ale bude vnuceno násilím, budu vždy proti. Už proto, že pokud je uvedené oním násilím nuceno, postrádá svůj význam.
Tresen
Děkuji za to, že ve mně vidíte úspěšného vzdělance, já se tak nevidím. Jsa absolventem vysoké školy humanitního zaměření, nemohu být považován za vzdělance v obecném slova smyslu (byť při pohledu na některé současné vysokoškoláky si tak může připadat i gymnazista). Pokud se za úspěch považuje nezávislost ke které jsem se dopracoval, pak se za úspěšného mohu považovat. Nicméně, pokud upřesním, že jsem si vyzkoušel práci v obleku i bez něj (tedy v běžném oblečení, pro rejpaly), dělnickou profesi a i nezaměstnanost a můj čistý příjem skutečně na daňovém přiznání nepřesahuje milionovou částku, pak pro někoho úspěšný nejsem. Ale to měřítko není.
No a to je vše.
To se mi líbíTo se mi líbí
Petře,
už tím, že ŘADOVÉ zaměstnance obecně považujete za nedostatečně iniciativní, hloupé, málo vzdělané a veskrze neužitečné (to jsou všechno Vaše slova), jste dostatečně vyjádřil své pohrdání touto velmi širokou, ba dá se říci drtivě většinovou, sociální skupinou.
To, že považujete jejich nízké až mizivé platy za dostatečné, jste svému pohrdání jen dodal sílu. Ani vagon slovních pentliček to nevylepší.
Jak to dopadá s „dobrovolností“, můžeme vidět např. v USA.
20% populace vč. PRACUJÍCÍCH si nemůže žádné pojištění dovolit, protože je koncipováno tak, že je dostupné pouze lidem s vyššími příjmy. A všeobecné (veřejné a povinné) pojištění tam dosud neexistuje. Přičemž lépe situované občany USA ani nenapadne, aby DOBROVOLNĚ na ty hůř situované jakkoli přispívali. Nemyslím tím ad hoc „charitu“, která NIKDY a NIKDE podobný problém nevyřešila, ale dobrovolné příspěvky do VEŘEJNÉHO SYSTÉMU (jak to koncipujete Vy).
Je, ostatně, docela zajímavé, že libertariáni dosud nikdy nebyli schopni vytvořit životaschopný soběstačný právní subjekt (obec nebo stát). Nebo jej alespoň převzít a udržet při životě.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji, že jste nezanevřel na tuto „Bavorovskou komunitu“. Dokonce jsem rád, že jste zareagoval tímto způsobem – tedy hromadnou odpovědí. Jen bych nerad, abychom se navzájem označovali za lháře. Mít jiný názor nebo i zkušenosti nemusí být lhaní. Jen jiná zkušenost. A proto prosím i Občana, aby „nenechal zlost cloumati majestátem“ a moje upozornění vzal za konečnou variantu. Petře, děkuji za reakci. Jinak musím vám vysvětlit, proč jsem onen článek napsal. Svými příspěvky jste totiž rozbouřil místní stojaté vody téměř shodných názorů. A proto jsem považoval za vhodné, snažit se vás „zařadit“ mezi ty, kteří sice mají jiný názor, ale nebudou útoční.
To se mi líbíTo se mi líbí
Libertariáni jsou pro mne v nejlepším případě politováníhodná úchylka a nedozrálost. Lidé, kteří nepochopili, jak důležitá je pro KAŽDÉHO společnost ostatních lidských bytostí.
Výše vám to anonymní kolega napsal dobře. Být vás většina, je země osídlena „vlčími dětmi“.
Ale pokud je vám méně než 30-35, nezoufejte, ještě můžete přijít k rozumu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Co se to děje s českými sdělovadly??
Včera dávají na čt 2 Vávrovo Sokolovo (zrovna na Den Rudé armády), dneska bude tamtéž o Švihlíkové (jak poznamenávám v Muzice). V rozhlase slyším Šaljapina, Prokofjeva a slábnou komentáře o zločinnosti stalinského eržimu zvláště a všeho ruského obecně.
Čeho se proboha ještě dočkáme? Abych si nemusel se Sašou a Šláfkarlem vlízt na Václaváku do klece. 😀 Doufám, že Petrpavel tam vleze se mnou
To se mi líbíTo se mi líbí
Dovolím si ještě doplněk ke komentáři.
Ad Bavor
Jen poznámka ke lhaní. Byla to jen jedna z možných variant.
Ad Občan
Osvěžíte mi má (dle Vás) slova, kterými řadové zaměstnance považuji „nedostatečně iniciativní, hloupé, málo vzdělané a veskrze neužitečné?“
Můžete přidat i pasáž, kde považuji „jejich nízké až mizivé platy za dostatečné ?“
Jen bych ještě rád doplnil k Vašemu poslednímu odstavci, že uvedená otázka dostatečně ukazuje, že o libertarianismu toho vlastně nevíte nic.
Ad Slim
Nevím, kde jste přišel na to, že libertarián nechápe důležitost společnosti jiných lidí, jak uvádíte. Zkuste jiné, než partajní materiály.
Jinak se o můj rozum nemusíte vůbec bát. Za lehce přes 40 let jsem si již názory ujasnil a to, že jsou podobné některým nositelům Nobelovy ceny za ekonomii mě vůbec nebolí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Známý citát Maggie Thatcherové. Společnost neexistuje.
Nositeli Nobelových cen bych se neoháněl. I ti mohou propadat bludům. Jak o nich píší jiní. Samuelson o Friedmanovi např.
Ale určitě se neobávám: blud je – z definice – něco, z čeho prakticky nelze vybřednout (bez cizí pomoci.)
To se mi líbíTo se mi líbí
V ČR má Thatcherová nadšeného myšlenkového souputníka Jiřího Kinkora.
V 90. letech hlásal, že společnost neexistuje, velmi hlasitě; dnes ho najdeme na webech Liberálního institutu, vyznavačů Ayn Rand-ové, u Petra Macha, na „nechtenasbyt.cz“ apod.
V letech 1991-1997 „pracoval“ jako poradce ministrů financí Klause a Pilipa; následky jeho poradcování splácíme dodnes.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nechcete se raději než politice věnovat muzice?
Člověk s našimi názory nemá s libertariánským viděním dostatečný průnik, takže snaha o diskusi je naprosto ztracený čas.
Já osobně mám z těchhle misionářů většinou jenom srandu, ale zas tak velká junda, aby to stálo za námahu, to není. Let it be tady platí víc, než jinde.
To se mi líbíTo se mi líbí