S harfou na zádech


Přiběhl naléhavý posel od paní Hairyfish. Takže mimořádně vkládám.

Ráda bych Vás pozvala na výstavu „S harfou na zádech“, která se koná v Chomutově od 21. února do 06. dubna 2013. Výstavu uspořádala paní Nancy Thym, americká etnoložka a hudebnice dlouhodobě žijící v Německu.

S_harfou_na_zádech_-_pozvánka

Paní Thym je jedním z mála žijících lidí zabývající se tématem Českých harfeníků a její specialita je harfenictví Přísečnické. Mám za to, že paní Thym je zároveň jediným žijícím člověkem na planetě, který měl tu čest se od poslední žijící harfenice naučit dobovou techniku hry a poslechnout si naživo poutavé příběhy ze života lidí, kteří procestovali svět s harfou na zádech.

V Čechách dnes málokdo ví, že do počátku 20. století byla harfa zcela běžným lidovým nástrojem. Harfa je totiž technicky nenáročná na stavbu (říkalo se, že ji umí postavit každý lepší truhlář) a je to nástroj, který má široké využití pro sólisty, ansámbly i jako doprovodný nástroj ke zpěvu.
Česká háčková harfa byla dokonce přímým předchůdcem koncertní harfy, kterou většina lidí zná z orchestrů. Dvěma ohnisky harfenictví v Čechách byla Přísečnice (dnes na dně vodní nádrže) a Nechanice. Přísečnické harfenictví bylo o něco starší, než nechanické a přísečnické harfenice, ačkoli se jim říkalo Böhmische Harfenmädchen – české harfenice, byly etnicky Němky. Kvůli
bídným podmínkám v kraji harfeníci a harfenice zkoušeli štěstí ve světě a harfa začala pomocí potulných hudebníků brzy šířit do celého pohraničí a dál, přes Evropu (včetně Skandinávie a Ruska) až na dálný východ a na druhou stranu až do USA. Někteří talentovaní harfeníci vydělali svým uměním velké jmění, což vedlo k hromadnému zkoušení štěstí u ostatních. Bohužel ne všichni byli nadaní a ne všichni ovládali harfu na dostatečné úrovni. S tím, jak se počet harfeníků zvyšoval, docházelo častěji k incidentům, množily se zprávy o alkoholismu, prostituci, násilí. Začátkem 20. století se začaly objevovat publikace vypichující škodlivost harfenictví, harfeníci
byli popisováni jako problémová skupina. Zároveň se změnily životní podmínky a harfenictví postupně vymizelo. Nástroje skončily v kamnech nebo na půdách. Na české harfenictví se na jedno století zcela zapomnělo a
harfenická tradice byla přerušena. Dnes se snažíme ze střípků v literatuře, novinových článků a sepsaných pamětí dát dohromady to, co bylo zapomenuto.

Nancy Thym se zabývá českým lidovým harfenictvím již několik desetiletí a je přední odbornicí jak po stránce teoretické, tak i praktické, sama na harfu hraje písně, které posbírala za léta výzkumu a které patřily do
původního repertoáru přísečnických harfenic. Při zahájení výstavy v Chomutově 21.2. 2013 bude možné paní Thym vidět a slyšet naživo. V současné době plánujeme ještě workshop a vystoupení paní Thym v rámci 4. Setkání harfeníků v Praze 13.4. 2013 v čajovně Šamanka.
S díky a pozdravem,

Hairyfish

A všem zájemcům doporučuje

Bavor podpis

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 reakcí na S harfou na zádech

  1. Hairyfish napsal:

    Děkuji, to bylo rychlejší, než jsem čekala 🙂

    To se mi líbí

  2. K-k. napsal:

    Hairyfish, odpovídala jsem vám u vlka, tak jsem to objevila dřív – sem to jen kopíruju:
    „Ať se paní Thym obrátí na Státní okresní archiv v Kadani http://www.soalitomerice.cz/content/soka-chomutovkada – nejlépe na ředitele Dr. Raka. Vím bezpečně, že ve fondu bývalého okresního soudu Přísečnice byly uloženy písemnosti, týkající se vyřizování pozůstalostí harfeníků a harfenic, jejichž život občas skončil v zemích velice vzdálených od Přísečnice. Mám dojem, že Dr. Rak ten fond okresního soudu sám pořádal, tak bude schopen paní Thym nejlépe doporučit, jak a co lze z fondu čerpat. Já už jsem několik let mimo archiv, tak bych jí nejspíš dala zastaralé informace.“
    Dr. Rakovi jsem o tom poslala vzkaz přes skype, ostatně on je chomutovák, tak možná přijde i na vernisáž.

    To se mi líbí

    • Hairyfish napsal:

      Ještě jednou díky. Poprosila jsem tentokrát oba pány – vlka i Bavora – a ještě jsem zkusila štěstí u BL – přece jen se o české harfě moc neví, a tak je tentokrát potřeba šířit informace, jak jen to jde :-).

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        Dívala jsem se teď na ten fond, je to asi 41 bm (čili tzv. běžných metrů, to jest do lidského jazyka přeloženo 41 metrů polic, zaplněných písemnostmi), skutečně to zpracovával dr. Rak v r. 2001 a pokud vím, tak to r. 2007 v tom žádný badatel nehledal, pak už jsem v archivu nebyla. Je to z let 1853-1938 a (cituji z popisu) “ Fond obsahuje poručenstva, pozůstalosti, opatrovnictva z let 1857-1897, agendu pozemkových knih z let 1851-1871, pozemkové knihy. Též sbírku listin. “ Pokud se mi Petr (Rak) ozve, dám vám tady vědět. Na BL vaše oznámení taky vyšlo a ještě někde jsem na něj narazila – byla jste velice pilná a to je dobře! Pořád mám takový pocit, že snad na Přísečnici byla i varhanická škola, ale je to skutečně jen pocit, vůbec nevím, jestli je to pravda. Škoda, že už nežije Honza Netík – to byl poslední přísečnický farář, byl tam až do konce města a znal tam kdekoho a kdeco. Pak dosluhoval jako archivář v Mostě a na Přísečnici moc vzpomínal – od něj jsem se vlastně prvně dozvěděla o tamních harfenicích…

        To se mi líbí

        • Hairyfish napsal:

          Ty varhany jsou dost dobře možné. Přísečnice byla uznačována za město muzikantů. Jinak moc děkuju za rešerši :-). Jsem odhodlaná na dílo Nancy Thym navázat. Známe se už pár let a naše spolupráce se prohlubuje. Také znám jednoho badatele (čecha) ve švédsku.. prostě každý pramen dobrý 🙂 Díky

          To se mi líbí

          • K-k. napsal:

            Takže upřesnění, Hairyfisch: ozval se mi doktor Rak – věc se má tak, že fond – (tedy jeho hlavní část) přísečnického soudu je oficiálně vykazován jako uspořádaný, protože tak byl kdysi, v 60.letech do kadaňského archivu předán z Plzně. JENŽE inventář fondu je naprosto hanebný a hledat se podle něj nedá – fond se tedy bude předělávat, pravděpodobně v letech 2015-16. V r. 2001 byla do archivu předána další část a ta uspořádána je, tu zpracovával dr. Rak. V Přísečnici skutečně byla hudební škola, ale co přesně se tam učilo, to takhle z hlavy Petr nevěděl. Zavolejte mu, nebo napište – určitě se nějak dohodnete, co dál…

            To se mi líbí

            • Hairyfish napsal:

              Děkuju moc. Myslím, že výzkum je ještě na hodně dlouho. Bohužel materiály, které máme k dispozici jsou většinou buď romantizované, nebo naopak velmi příkře odsuzující. Skutečných historických materiálů je poměrně málo. Panu Dr. Rakovi se velmi ráda ozvu. Jinak se pokusím od Nancy získat nějaké její články a s jejím svolením je přeložit pro zdejší blog (moc a moc doufám, že bude čas) a alespoň trochu Vám oplatit tenhle zajímavý odkaz :-).

              To se mi líbí

              • K-k. napsal:

                budu se těšit – ona je spousta zajímavých starých řemesel, specifických pro některý kraj -a nic se o nich neví. Vlastně skoro nic: v krušnohorské části Mostecka to bya výroba dřevěných hraček (na saské straně rušných hor také – v Seifenu je muzeum, u nás nic a při tom tu byla hračkářská škola v Hoře svaté Kateřiny), v Kadani a okolí se šly rukavičky, na Vejrtsku se vyráběly lovecké pušky, velmi ceněné, tzv. vejprtky a celá oblast kolem Vejprt a Přísečnice, byla centrem výroby různých prýmků, výrobků z korálků a podobné drobné textilní galanterie – byly to stovky firem a firmiček a není z toho nic – jen sbírka prýmků v depozitáři chomutovského muzea…
                Na článek o harfenících se moc těším!

                To se mi líbí

  3. zdenekb napsal:

    Do Chomutova daleko, navíc příští týden mi nastane pracovní frmol…
    Může do té čajovny v Praze dorazit pouhý čumil a posluchač s dřevěnýma rukama?!

    To se mi líbí

    • Hairyfish napsal:

      Určitě. Budeme moc rádi, když tam přijdou lidé poslouchat. Pokusím se z hlavní organizátorky dostat nějaký program, co bude hlavně pro harfeníky a co pro širší veřejnost.

      To se mi líbí

  4. Občan napsal:

    Snad se Rybička nebude hněvat, když připojím ukázku umění paní Thym.
    Vystoupení vypadá neuměle, ale přesně takhle probíhala, když chudinky harfenice „rajzovaly“ Střední Evropou i dalkým světem. Stodoly, návsi, hospody – za pár krejcarů, trochu teplého jídla a nocleh. Svátkem jim bývala vystoupení v měšťanských salonech například u příležitosti svatby. Ignát Hermann se o nich dost často zmiňuje ve svých historických povídkových obrázcích; ale není to veselé čtení, protože jeho povídky jsou syrově realistické.

    Takže ukázka:

    To se mi líbí

    • Občan napsal:

      A takhle krásně zní na české harfě John Dowland:

      To se mi líbí

    • Občan napsal:

      Tady se můžete zaposlouchat do renesanční krásy a představit si mázhaus měšťanského domu, do kterého zavítala harfenice a koncertuje pro pána domu i čeleď:

      Není to sice paní Thym, ale hezky se to poslouchá a je to česká harfa 🙂

      To se mi líbí

      • Hairyfish napsal:

        Občane, určitě se nehněvám. Nancy je výborná vypravěčka a dovede hodiny vyprávět staré příběhy a prokládat to krásnými melodiemi. Jen pozor na jednu věc, v těch druhých dvou videích jsou to nejspíš harfy z dílny Klangwerkstatt (ta druhá zcela určitě), která tenhle typ harfy sice pojmenovala Böhmische hakenharfe, ale harfa má řadu technických odlišností a skutečné české háčkovce se podobá jen tvarem. Když mám shrnout ty hlavní odlišnosti: harfa nemá zespodu „nožky“ – tedy dva kůly umožňující hru stojmo, má moderní přelaďovací mechaniku (takže nemá háčky, podle kterých se česká háčková harfa jmenuje) a má vzadu otvory pro vkládání strun a v desce kroužky místo kolíčků. Kromě toho mají obě harfy nylonové struny, Nancy hraje na střevové, některé zdroje popisují, že na českých harfách byly struny kovové a několik spodních byly střeva o nízké tenzi, takže měly „plácavý“ zvuk. Nancy tak trochu z Klangwerkstattu šílí :-). Já tak úplně puristická nejsem. Sama mám doma hybrida česko-irského s karbonovými strunami. Jedna věc je dobovost a druhá jestli se na to dá hrát :-).

        To se mi líbí

        • Občan napsal:

          Ano, přesně odtamtud jsou. To jsem netušil, že ty rozdíly jsou až tak velké; i když vzhledové odlišnosti jsou vidět.
          Máte úžasného koníčka! Já jen trošku trápím flétnu a kytaru (ale dobře zpívám) 🙂

          Nemá ona ta česká háčkovka nakonec blíž ke středověkým harfičkám?

          To se mi líbí

          • Hairyfish napsal:

            Jak v čem, ale nejvíc má skutečně společné s Tirolskou jednozářezovou pedálovou harfou http://www.harfenbau-kroell.at/harfen/tiroler-volksharfe/ a z té se vyvinula současná koncertní harfa. Na přelaďovací háčky (ohnuté hřebíky) přidělali vynálezci špagátky a dole pedál. To je asi skutečně nejbližší příbuzná. Jinak některé renesanční harfy mají podobný tvar. Gotické harfy byly často dlabané z jednoho kusu dřeva, na který se namontovala jen ozvučnice. Také měly občas „bray pins“, kolíčky které vytvářely pro dnešního posluchače vcelku nepříjemný vřeštivý zvuk. Gotické harfy měly méně strun a celkově byly menší. Později se začaly stavět větší harfy a zvětšila se potřeba přelaďování – proto vznikaly nejprve dvoua trojřadé harfy a později háčky a ještě později pedály a „levers“ – přelaďovací páčky moderních harf. Je to ohromně zajímavé. Snažím se momentálně napsat učebnici pro hráče na lidovou harfu. Typů je spousta, technik také. Na severském setkání se často objevují přednášky o rekonstrukci muzejních kusů, je to velmi zajímavé, ale jak jsem uvedla výše, problém je, že na ty autentické nástroje se skoro nedá hrát (třeba struny z koňských žíní jsou historickou slepou uličkou).

            To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.